Ne vždy se vyplatí hledání týmového ducha k utužení spolupracovnických vztahů na zlověstném místě, neboť...

recenze

Oni (2019) 5 z 5

/ Piperman

Nikdy jsem si nijak zvlášť nepotrpěl na spoilery, tudíž to nemám v úmyslu ani teď. Může se stát, že mi vlivem nepozornosti něco drobného může uklouznout, za což se předem všem zúčastněným obětem předem omlouvám. Kecám, je mi to buřt!

Předně bych vyzdvihl to, že kniha jako celek funguje na autorovy standardy dobře, i když několik připomínek bych přeci jen měl.

První půle je spíše věnována seznámení s postavami, jejich traumaty a výchylkami z obecného standardu. Nebudu nejspíš daleko od skutečného autorova záměru upozornit právě na iluzornost představy pojmu „obecný standard“ normálního člena současné západní společnost. Každý přece jen skrývá nějakého toho kostlivce ve skříni, není-liž pravda.

O to víc mi zde chybí několik scén odehrávajících se v domovském prostředí postav, což je bankovní pobočka malého města. O to víc by poté kontrastoval psychologický přerod naškrobených bílých límečků, kteří se díky změně prostředí mohou utrhnout ze řetězu konvencí a stát se skupinou nadržených a bláznivých puberťáků na školním výletě, užívajících si kupříkladu „hru na klepetáčka“ a podobně, kdy jejich třídní učitelku sekunduje šéfová z ústředí s dokonale vymytým mozkem vlivem MLM. Ona sama celý výlet zorganizuje i s „půlnočním“ překvapením, to se však zvrtne do „nečekané“ brutality druhé půle knihy.

Do toho se zamotají i další bizarní postavy s ještě bizarnějšími motivacemi, jež se, jak už je v hororovém žánru zvykem, ocitnou ve špatný čas na špatném místě, i když ony samy si myslí pochopitelně úplný opak a snaží se své záměry dotáhnout do zdárného konce.

Z nich bych vyzdvihl biografickou postavu spisovatele Honzy Vojtíška, jejíž nečekané objevení na scéně, i s rekvizitou zubatého loveckého nože a pytlíkem hulení, dodalo ději příjemný groteskní nadhled a pohodu. On sám postavám i čtenářům, jako správný vypravěč, vylíčí děsivou výjimečnost místa, na němž se ke své vlastní smůle ocitli.

Do všeho se připletou tajemné postavy, jejichž záliba v brutálním utracování nezvaných vetřelců, tak překvapivá nebyla, jako fascinace v ruční zahradní technice, kterou k těmto účelům hojně využívali. Sám Mark E.Pocha nejspíš při psaní bral inspiraci z činnosti zušlechťování zahrady, kterou s největší pravděpodobností vykonával a z první ruky, ohromen sofistikovanými funkcemi jednotlivých nástrojů a strojů je do děje zahrnul.

A zde se dostavám k těm třem tečkám v názvu této recenze, neboť ač může být zušlechťování pracovních vztahů v kolektivu opravdu prospěšné, je tu vždy riziko, že narazíte na kolektiv, jehož motivace utužovaní jsou prostě silnější, zvrhlejší a brutálnější. Potom se není čemu divit, že hned několik odvětví vědy, kultury a obchodu, pocítilo citelné ztráty ve svých řadách.

Na závěr bych ještě dodal, jak velmi mne pobavil doslov, jen bych k titulům jména jeho autora dodal, že se jedná o „Největšího neautorizovaného odborníka“ na dílo spisovatele Marka E.Pochy.