(Ne)skutečný příběh Jany Eyrové

recenze

Má chudinka Jane (2019) / MilenneWaver
(Ne)skutečný příběh Jany Eyrové
Jana Eyrová si zažila své. A o tom svědčí mnoho věcí. Především to, že dokáže vidět duchy. Ale to jí nezabrání v tom, aby si šla za svým snem. Přijme nabídku práce vychovatelky v Thornfield Hall, kde se seznámí s panem Rochestrem, do kterého se na první pohled zamiluje. Ale nic není takové, jak se zdá. O tom mohou povyprávět i zbylé postavy, Alexander Blackwood a samotná autorka Charlotte Brönteová, která život své kamrádky Jane pečlivě sleduje a zapisuje. Jaká tajemství vlastně spočívají ve zdech Thornfield Hall? Nebo jde snad o ještě větší záhadu, která leží nad celou Anglií?

Příběh se točí kolem Alexandra, Jane a Charlotte, tří postav, jejichž cesty se v knize neustále proplétají a každá z nich má svou zásadní roli.
Alexandr pracuje pro královskou společnost zabývající se duchy a moc rád by udělal dojem na svého nadřízeného, který je pro něj vzorem. Jenže jeho střet s Charlotte a Jane obrátí jeho život vzhůru nohama. Alexandr je povahově spíše obyčejnější charakter, milý, loajální a zkrátka takový, že je prakticky nulová šance, abyste si ho neoblíbili. Jeho pasáže jsou navíc poměrně zajímavé a jsou takovou třešničkou na dortu pro zbylý příběh.

Zbylé dvě hrdinky jsou naopak jako oheň a led. Zatímco Jane je typicky silná a dokonalá hrdinka, která si jde za svým i přes mrtvoly, z Charlotte se už na začátku vyklubalo cosi, co vám hodně rychle začne brnkat na nervy. Ale jedna věc jim upřít nejde - obě jsou neuvěřitelně vytrvalé a odvážné, dost na to, aby se postavily i té největší hrozbě. A právě díky tomu, téhle drobné změně k lepšímu, si mě obě nakonec získaly.

Po dějové stránce je druhý díl série "Janiček", o něco slabší než ten první. Zatímco Má lady Jane si ponechala i dost prostoru pro to, aby si autorky mohly se samotným námětem pohrát, u Mé chudinky Jane to bylo o dost složitější. Děj už totiž téměř od začátku přesně kopíruje dějovou linii skutečné verze Jany Eyrové. A právě v tom je ten problém.

Nebýt několika detailů, například postavy Alexandra a skutečně jedinečného stylu psaní, ani byste nepoznali, že je na první polovině knihy cokoliv jiného. Nezachránilo to dokonce ani přidání duchů. A to pro mě osobně bylo velké zklamání, protože jsem se stejně jako u prvního dílu těšila na velkou dávku jedinečnosti, kterou tahle kniha měla mít.
A naštěstí i zčásti měla, jenže se ukázala až v druhé polovině knihy. Tehdy se všechno naprosto převrátilo vzhůru nohama a kniha se mi opravdu začala líbit, se vším všudy.

Styl psaní je pravděpodobně tou nejlepší věcí, kterou v knize najdete. Autorky mají zkrátka perfektní smysl pro humor a celý děj je plný nezapomenutelných scén i hlášek, u kterých se zkrátka budete muset smát. A třešničkou na dortu je i to, že kniha se čte prakticky sama. Nejsou zde žádné zdlouhavé části u kterých byste se nudily, nebo sálodlouhé dialogy, naopak. Kniha je psána tak svižným stylem, díky čemuž přečtete prvních sto stran, aniž byste věděli jak.

Komu se líbila Má lady Jane, určitě nebude čtení Mé chudinky Jane litovat. Knize nechybí dostatek vtipu, čtivosti ani skvělých pasáží. Proto jí s radostí mohu doporučit jak mladším, tak i starším čtenářům, kteří se poohlížejí po jednodušší četbě.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Databázi knih a Albatros Media.

Komentáře (0)

kniha Má chudinka Jane recenze