NADEŠEL ČAS, ABY KRÁLOVNA POVSTALA. PRINCEZNA POPELA!

recenze Princezna popela (2019)

NADEŠEL ČAS, ABY KRÁLOVNA POVSTALA. PRINCEZNA POPELA!
Princezna. Vězeňkyně ve vlastním paláci. Zotročený lid. A nezlomná vůle bojovat do posledního dechu.

Příběh vypráví o princezně Theodosii, která se má po své matce jednoho dne stát právoplatnou královnou Astrey. Ale než ji její matka stačí na tuto úlohu připravit, je zavražděna a Thea se stává vězeňkyní ve vlastním paláci. Je vychována nepřítelem, kterému se musela poklonit, poslouchat ho na slovo a předstírat, že netouží po ničem jiném, než mezi ně patřit. V duchu však stále myslí na svou zemi a na své zotročené obyvatele, jejichž počet se až příliš rychle snižuje. A když se konečně po téměř deseti letech v paláci objeví její dávný přítel z dětství a nabízí jí pomocnou ruku při cestě za pomstou, neváhá ani okamžik. Stane se andělem pomsty a slíbí si, že vše a všechny zničí. Ať to stojí, co to stojí.

Dokud je tam někde venku a dokud bojuje, věděla jsem, že mě zachrání.

Kniha mě opravdu velmi mile překvapila a neuvěřitelně nadchla. Už na první stránce se ve zkratce čtenář dozvídá základní potřebné informace, aby se mohl ihned orientovat v nadcházejících kapitolách. Za to jsem byla vděčná, neboť příliš nemusím knížky, ve kterých se základní informace dozvídám v průběhu děje a tím pádem na začátku či první třetině knihy spíše tápu. Knížku jsem zhltla doslova jedním dechem! Kdybych neměla v době čtení práci, měla bych ji za sebou během jednoho odpoledne – tak moc mě příběh bavil. Po jejím přečtení jsem měla ještě nějakou chvíli takový zvláštní, ale příjemný pocit, který ve mě kniha zanechala, což se u mě stává jen v případech, kdy jde o opravdu dobrou knížku :)) Princezna popela se pro mě stala doslova návykovou.

Theodosii jsem si oblíbila ihned. Nejde s ní nesoucítit po tom všem, co se jí stalo a co si musela protrpět. Neztrácí naději i přesto, že den za dnem císař dopadává a popravuje rebely a její obyvatele. Stále věří, že jsou tam někde venku další, kteří se nevzdají a budou bojovat dál za její království, za její zemi, za její obyvatele. Za svobodu. A že i ona jednoho dne uprchne z paláce a připojí se k boji.

Slibuji si, že jednoho dne budu sledovat, jak všichni shoří.

Musím přiznat, že Theodosii obdivuju, neboť být deset let uzavřený v paláci a jen ve výjimečných případech se dostat ven – asi bych se z toho zbláznila. A to nemluvím o snášení přítomnosti císaře, jež jí neustále připomíná jen bolest a utrpení, které kvůli němu ona o její lid pociťují. V příběhu se také objeví jedna postava, která má k Theodosii blízko, i když zde si musí čtenář už udělat svůj vlastní obrázek. Může té osobě věřit, nebo nemůže? Já sama jsem měla s touto otázkou během děje značné problémy, neboť mi autorka v této otázce dokázala pořádně zamotat hlavu. Jsem velmi zvědavá, jak na této postavě zapracuje v dalším díle, neboť konec prozradil, že bude hrát ještě velmi důležitou roli.

Nadešel čas, aby královna povstala.

Co se týče dalších postav, příliš bych je zde neprozrazovala, ať se máte na co těšit a jste sami překvapeni. Jen dodám, že se ani zde milostné zápletce nevyhneme – a že jí zde není málo :)) Já svého favorita mám, i když bylo poměrně těžké si vybrat.

Líbila se mi vzdorná a rebelská atmosféra tohoto příběhu. Dokonce i já jsem se při čtení cítila více odhodlaněji a v myšlenkách jsem se snažila všechny postavy popohánět a podporovat při jejich útocích. Příběh jsem si velmi užila a už se nemůžu dočkat dalšího dílu, který nás má čekat ke konci října! Vřele doporučuji milovníkům fantasy knih.

V zemi bez královny je povinností princezny povstat a zachránit svou zem.
Více zde: https://bookhunter5.wordpress.com/

autor: Airin · 12. května v 15:39 · přečteno 53x

Komentáře (0)

kniha Princezna popela recenze