Mrazivé spojení fikce a reality

recenze

Slovenský několikanásobný bestselerista v Čechách vydal další knihu. Po drsném Rudém kapitánovi, který v sobě spojoval tvrdé praktiky výslechů STB s pátráním po odkazu templářských rytířů, přichází Dominik Dán s knihou, jež odhaluje příběh, z nějž se stále dělají vrásky na čelech slovenským hodnostářům a vládnoucím elitám.
Knihu nejnověji v Čechách vydanou, tedy Popel všechny zarovná, napsal Dán jako svoji prvotinu. Z hlediska životního příběhu hlavního hrdiny Richarda Krauze, potažmo celého kriminalistického sboru takzvaného Našeho města, se jedná o knihu sedmou. Bývalý činný policista v něm zmapoval okolnosti a důsledky únosu bývalého prezidentova syna a tento příběh okořenil velmi brutálně provedenou vraždou osmdesátileté stařenky. Nitky případů se Krauzovy a jeho kolegům daří splétat v jedno klubko, až sami začnou věřit v pečlivé rozkrytí případů.
Nebyl by to však Dominik Dán, aby příběh neokořenil i příběhy doplňujícími. Každá kniha pečlivě pracuje s psychologií postav. Hlavní hrdina Richard Krauz se každou další knihou vyvíjí. Jeho osobnost roste, ale i hluboce klesá s každým dalším případem. Čtenář má možnost sledovat jeho profesní růst, ovšem také jeho osobní kotrmelce, s nimiž velmi těžce zápolí, stejně tak jako s vášní v alkoholu. V předešlých knihách dával Dominik Dán také větší důraz na kolegy hlavního hrdiny. Jelikož se jedná však o autorovu prvotinu, zřejmě se rozhodl nedávat jim takový prostor, jako své hlavní postavě. Kolegové v této knize vystupují značnou část příběhu, nicméně je jim autorem dán natolik malý prostor, že čím byli výraznější v minulých případech a knihách, v této bohužel nijak nevystupují z řady dalších postav a postaviček městské galerky.
Již z pěti nově vydaných knih tohoto tajemného zjevení současné slovenské detektivní literatury je právě Popel všechny zarovná knihou nejméně propracovanou. Plochost postav ubírá na věrohodnosti mrazivého příběhu, což je fakt zjevné, ovšem ne nejvíce citelné. Prvotina. Literární debut. Tyto parametry knihy z ní trčí jako rezavý hřebík z dlaně. Autor bojuje s formou vyprávění, ale i s přemírou balastu. Dán sám neví, co vlastně všechno chce vyprávět. V jedné větě vypráví o detektivní práci, aby se v dalších třech odstavcích vyjádřil k povinným lékařským prohlídkám a následně se zase vrátil k pokračování vyšetřování. Tyto časté odskoky od právě probíhajícího děje příběh narušují a zároveň nikam neposouvají. Pro již znalé čtenáře dříve vydaných knih je právě v této nezvykle velké množství zdlouhavých popisů. Dominik Dán měl mít pro svoji první knihu zkušenějšího redaktora, díky němuž by se nebál tyto části vyškrtnout.
Rozuzlení knihy mění žánr knihy z detektivky na thriller. Politický podtext a propojení mafie s politiky v lecčems připomíná příběhy českých kmotrů Mrázka a Krejčíře. Ovšem žánrová pestrost knihy ji ubírá na atraktivitě. Autor předem nevěděl, jakou formu, nebo jaký žánr pro svoji prvotinu zvolit. Kniha tak osciluje mezi několika žánry, ovšem stoprocentně se nepřiklání ani k jednomu.
Vševidoucímu vypravěči se také nedá věřit. Jeho vyprávění probíhá ucelenou er - formou v přítomném čase, ovšem přímá řeč se střídá s dovysvětlováním vypravěče, který neváhá přijít s odpovědí na otázky, ale zároveň i otevírat otázky další. Střídání uvozovek u přímé řeči se scénáristickými postupy je jen poslední perličkou, jež staví knihu do pozice jednoznačně nejslabší knihy slovenských detektivek Dominika Dána.
V celkovém kontextu autorova díla však i přesto zaujímá silnou a nepřehlédnutelnou pozici. Je to první kniha z velmi úspěšné série, první kniha autora a kniha, z níž je patrná autorova příprava na své další úspěšnější knihy. Fanoušci Dominika Dána by ji tedy rozhodně neměli minout. Nadšení z ní nebudou, ale doplní si sbírku a zároveň dostanou nové informace ze života hlavního hrdiny a celé mordparty. I přes všechny výtky je čekání na další autorovu knihu samozřejmostí.

za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Slovart

Komentáře (0)