Město v oblacích

recenze

Můj oblíbený autor Anthony Doerr přichází s novým románem: nakladatelství MOBA vydalo knihu Město v oblacích. Byl jsem rozhodnutý, že si ji budu šetřit a strávím s ní naplánovanou letní dovolenou. Asi tušíte, že se mi to nepodařilo a já se do příběhu ponořil hned, jakmile jsem knihu držel v rukou.

Z mého pohledu v sobě Město v oblacích ukrývá nejkomplikovanější příběh, jaký autor zatím napsal. Chci tím říct hlavně jednu věc: buď si ho po pár stránkách oblíbíte, nebo naopak budete mít se čtením obrovský problém a sympatie k příběhu pravděpodobně nenajdete. I to se může stát a je to naprosto v pořádku. Kniha má téměř šest set padesát stran. Místy je děj rozvláčný a je jednoduché polevit v pozornosti a ztratit nit. Není to úplně typ příběhu, který zhltnete na posezení. Je třeba si čtení dávkovat. Alespoň tak to vyhovovalo mně.

Mám rád styl, kterým autor píše. Ať už jde o kteroukoli jeho knihu, nechybí jí květnatý jazyk. To si užívám a je to jeden z hlavních důvodů, proč se vůbec do jeho děl pouštím. Nejsem žádný velký fanoušek fantasy příběhů a ve Městě v oblacích má i tento žánr své nezastupitelné místo. Přesto mě kniha dokázala oslovit. A myslím, že je to právě díky stylu psaní.

Na tomto spisovateli mě baví především jedna věc: rozmanitost. Každá z knih, která vzešla z jeho pera, je jiná. Neopakuje se a dokáže zaujmout široké spektrum čtenářů. Jsem přesvědčen o tom, že každý knihomol si v jeho tvorbě najde nějakou srdcovku. Pohybuje se napříč několika literárními žánry, nezalekne se žádné výzvy. Pouští se do srdceryvných románů (Jsou světla, která nevidíme), do románů s fantasy prvky (Město v oblacích), dobrodružných příběhů (O dívce Grace), cestopisů či místopisů (Čtvero ročních období v Římě) i povídek (Sběratel mušlí a Zeď vzpomínek). Mám přečteno vše, co napsal. A všechny jeho příběhy mají podobnou literární kvalitu. Jeden z nich byl a nejspíš vždy bude mému srdci nejbližší, ale to už je založeno na mém čistě subjektivním hodnocení. Baví mě, že jeho knihy mají určitou přidanou hodnotu. Každá z nich vede k zamyšlení: k zamyšlení nad životem, k zamyšlení ohledně toho, co máme, co bychom mohli mít a o co bychom mohli přijít. Dokáže napsat silné příběhy se silnými hlavními hrdiny, na které jen těžko dokážete zapomenout. A já se těším, co si pro nás připraví příště.

Komentáře (0)