Mapa české inteligence minulého století

recenze

Kosatík čtenáři předkládá vzrušující mapu české inteligence v minulém století.

Žádný výběr už z principu nebude nikdy vyhovovat všem, ale autor se svém sborníku (jedná se o soubor článků, které předtím vycházely časopisecky) vyrovnává s úkolem představit čtenáři českou intelektuální elitu se ctí. To, že přitom prozradí ledacos o sobě, vlastně není na závadu.
Čtenáře, který vezme knihu do ruky, možná napadne, nakolik musí být se všemi osobnostmi, které Kosatík představuje, seznámený. Dobrou zprávou v tomto kontextu je, že znalost sice čtení ulehčí, ale není bezpodmínečně nutná. Autor pojal svoje medailonky trošku jako úvod k monografii a vedle nosné myšlenky, nebo významného postoje čtenáři předloží stručný výtah života představované osobnosti a to včetně dobového kontextu. Vychází tím vstříc širokému publiku, ale současně ubližuje přesnosti a hloubce textu. Může zaujmout, podnítit k akci (vyhledání dalších údajů, přečtení díla, hlubší ponor do kontextu), ale nepřesvědčí. U některých osobností, jako je např. úvodní Jaroslav Goll je to hodně patrné. Tam, kde se autorovi podařilo najít výrazný rys osobnosti, tam dokáže strhnout jako v článku věnovaném Josefu Pekařovi. Předkládá v něm pulzující portrét, který dokáže okouzlit.
Samostatnou kapitolou jsou osobní názory autora, které z článku (možná i cíleně) poznáváme. Velmi brzy poznáme, že Kosatík není ctitelem pozitivismu, ani levice (pro velmi málo zastupitelů levicově orientované inteligence má pochopení), že mu není cizí náboženství a že dokáže své oblíbené osobnosti ledacos odpustit a podat to čtenáři natolik stravitelně, že odpouští s ním. Příkladem takové osobnosti je např. Jakub Deml. Kosatík velmi ctí Masaryka a tak se touto osobností setkáváme nejenom v samostatném medailonku (který je mimochodem poměrně formální), ale prochází i řadou jiných a právě tyto „vedlejší“ postřehy nám nakonec Masaryka vykreslují mnohem plastičtěji. Pro čtenáře je neobjektivnost medailonků a odlišný přístup k jednotlivým osobnostem trochu matoucí, ale jen do chvíle, než si uvědomí, že autor nepsal učebnici a že jeho zřejmou ambicí bylo představit svůj výběr svým pohledem, sám silná a kontroverzní osobnost, nemohl k podobnému úkolu přistoupit jinak. O to citelněji čtenář postrádá poznámku autora, úvod Erika Taberyho, šéfredaktora Reflexu a původce myšlenky, nemůže nahradit vysvětlující a dokreslující slova autora, zdůvodnění výběru i osvětlení postojů. Pocit, že si něco podobného čtenář zaslouží, stoupá s každým dalším medailonkem, škoda, že se k tomu Kosatík neodhodlal.
Přes všechny tyto jednotlivé výtky má čtenář v ruce knihu vpravdě inspirující a objevnou, kolik nových jmen, kolik polozapomenutých osobností, kolik dalších impulsů.
Kosatík čtenáře zve na velkolepou plavbu, vybaví jej kompasem, ale zda se na ni čtenář vydá a kudy, to je už na něm.
(@Majdule_1)

Komentáře (1)

05.08.2015

Lector

Svým nepatrným příspěvkem přikládám polínko na hromádku popularity této recenze. Podobných zamyšlení nad tituly, které mají co říci, je tu žalostně málo. Děkuji. Jsem zase o kousek informovanější.