Chytrý politický thiller

recenze

Washingtonský dekret (2014) 4 z 5 / Majdule
Washingtonský dekret

Adler-Olsen opět prokázal, že umí napsat chytrý příběh se strhujícím závěrem.
Dánský autor, kterého čeští čtenáři znají jako autora stylově vybroušených, mrazivých detektivních příběhu oddělení Q, se pustil na pole politického thrilleru a čtenáře zavedl do krajiny: co by se stalo, kdyby… To kdyby je vlastně velmi prosté. Co kdyby se americký prezident rozhodl změnit od základu celou společnost a co kdyby tomuto odhodlání napomohly veřejné i skryté okolnosti. Má nejrozvinutější země světa, strážce principů demokracie sama dostatečně silné prostředky pro její ochranu?
Příběh, který Adler-Olsen napsal jako vždy velmi čtivě, začíná osobním mikro příběhem senátora Jansena a výherců znalostní soutěže na cestě do Číny. V epizodě s příjemnou atmosférou a šokujícím závěrem poznáváme většinu pozdějších hlavních postav a poprvé se setkáváme s okolností, která bude hrát na následujících stránkách jednu z hlavních rolí: s neodůvodněným, hrubým a nesmyslným násilím. Po ostrém střihu se dostáváme do okamžiku, kdy se ze senátora Jansena stává prezident Jansen, který se již po druhé v životě stává obětí hrubého násilí na své blízké. A tentokrát to má katastrofické následky jak pro hlavní hrdiny, tak pro celou zemi. Prezident se totiž rozhodne změnit od základů založení celé společnosti. A ve jménu lepších zítřků se pouští do boje, který do země zašlapává všechny principy demokracie.
První polovina knihy před čtenářem rozprostírá chytrou, fundovanou a velmi věrohodně působící konstrukci. Výhodou je, že se autor s velkou znalostí a jistotou pohybuje ve skutečných reáliích amerického politického systému, takže pocit paranoidní a paralelní skutečnosti je velmi silný. Zpočátku čteme rozvíjející se příběh doslova s otevřenou pusou a mrazením v zádech. Okolo poloviny však sílí pocit, že si to autor užívá už příliš dlouho, že by ta úvodní expozice už už měla skončit, protože se stává až příliš košatou. A přesně v té chvíli se z politického thrilleru předkládajícího vizi světa podléhajícího dobrým úmyslům, kterými je dlážděna cesta do pekla, stává skvělá jízda plná napětí, zvratů a akce, jak ostatně od dobrého thrilleru bez přívlastku čekáme.
Chvílemi autor balancuje na hraně banálnosti, některé situace, ve kterých řeší svobodu jednotlivce a právo společnosti na bezpečí a pořádek jsou skutečně na ostří, zejména proto, že se autor nakonec vyvaruje jasnější odpovědi, ale koneckonců nečteme filozofické dílo, ale thriller, od kterého čekáme nakonec spíš zábavu než duchovní osvícení. A s určitou zkušeností se dá předpokládat, že právě díky tomu, že se autor vyvaroval jednoznačnému vymezení, nezavlekl svoji knihu do lacinosti a pozérství. Přesto právě díky fundovanosti a sofistikovanosti, se kterou Adler-Olsen vykresluje jedno z největších civilizačních témat současnosti, se zdá být škoda, že zůstal na samém okraji tématu a využil ho „jen“ jako zápletku. Ale to by byla jiná kniha.
Samotný příběh malinko doplácí na určitou přímočarost. V podstatě od začátku je jasné, kdo stojí v pozadí, jaké prostředky k tomu používá i kdo se nakonec vzepře. Jednání postav je vlastně velmi předvídatelné a svému charakteru se po celou dobu nevzepřou. Přesto i zde autor nakonec nějaké to překvapení přichystá a postará se tak o závěrečné čtenářovo zvednuté obočí. Možná ten vykřičník tak úplně nezapadá do logiky celého příběhu, ale rozhodně osvěží a trochu štípne.
A malá poznámka na konec. Velmi mě potěšila autorova důslednost, chvilku jsem ho podezírala, že si neohlídal všechny postavy a motivy. Ale to jsem se pletla. A díky tomu získá nakonec svůj smysl i prolog, který se dlouho zdá být zbytečným. Pozorný čtenáři, neboj a dočti až do konce, vyplatí se ti to!

Komentáře (0)

Přidat komentář