Čtivá honba za forenzními důkazy

recenze

Stará vražda a komplikované rodinné vztahy. Je vám to povědomé? Ano, vítejte ve světě Petera Maye. I když u Výjimečných lidí máme spíš pocit, že se autor vydal na dovolenou. Frivolní Paříž místo temných Vnějších Hebrid, lehká kriminálka místo drásavých tragédií a vztahy, které sice jsou komplikované, ale koneckonců docela běžné. Nová detektivka Petera Maye postrádá naléhavost jeho trilogie z ostrova Lewis, ale přináší příjemné osvěžení pro volné chvíle.
Hlavní postava, vysokoškolský pedagog Enzo je sympaťák. May ho obdařil rysy přitažlivého melancholika, který se vlivem svých zkušeností tak trochu bojí života. Přesto přijímá výzvu a vrhne se do svého dosud největšího dobrodružství. Rozhodne se dokázat, že dávné zmizení proslulého kritika je ve skutečnosti vraždou. A co se zpočátku jevilo jako akademický spor o metodách moderní kriminalistiky a forenzní vědy, se promění v životu nebezpečný souboj se zákeřným vrahem nebo dokonce vrahy.
Zápletka odhalování starého zločinu, které se stane svého druhu honbou za pokladem, je rozhodně čtenářsky atraktivní. May je navíc zkušený autor, který svoje myšlenky zprostředkovává čtivě, stránky jenom letí. Jeho silnou stránkou je vykreslení atmosféry, zejména mezi postavami. May vybírá typické situace, které dobře přibližují jejich charaktery a způsoby jednání. Na poměrně malém prostoru pronikneme postavě takříkajíc pod kůži. Na rozdíl od hebridské trilogie se však Mayovi nedaří tolik pracovat s atmosférou míst. Chvilkami máme pocit, že čteme místopis. Prostě příliš mnoho názvů a málo genia loci.
Hledání indicií není úplně originálním konceptem, přesto baví. Jen se může zdát, že některé pasáže jsou trochu odbyté, jako by autorovi chyběla invence a potřebná logika. Návaznost některých indicií je trochu vymodlená, velkou roli hraje náhoda. May se chvílemi pohybuje na hraně klišé, ale jeho obratnost ho nakonec z tohoto nebezpečí poměrně bezpečně vyvede. A dobře vygradované, dokonce strhující finále nám dá na některé drobnosti zapomenout.
Nejsilnější je ovšem příběh ve vnitřním světě a osobních poutech hrdiny, tam autor exceluje a přibližuje knihu čtenáři. Vnitřní monology hlavního hrdiny, svět jeho pohledem, nejistota, která ho provází, i zarputilost, s níž jde po stopách nebezpečí, jsou skutečně vzrušující. Jeho osobní vazby jsou pro čtenáře velmi poutavé, tím víc, čím se dotýkáme bolavých míst. Udělat si k Enzovi vztah je natolik snadné, že se čtenář na konci raduje, když zjistí, že těch nevyřešených starých příběhů na nás čeká ještě několik. Budou-li všechny tak příjemným zážitkem, jaký nám nabídli Výjimeční lidé, čeká nás mnoho stran potěšení.

Komentáře (0)