Má oči barvy ledu, ale pohled do nich mě zevnitř hřeje...

recenze

Easy? (2013) / TerezaMondeková (113 views)
Má oči barvy ledu, ale pohled do nich mě zevnitř hřeje...
Nikdy předtím jsem si ho nevšimla. Až do té noci... Ale on si mě všiml. Potají mě sledoval.

"Láska není absence logiky
Ale logika prozkoumaná a přepočítaná
Rozžhavená a zakřivená
Aby se dobře vešla do záhybů srdce"

Jacqueline je chytrá, krásná holka, která má všechno, co si dívky v jejím věku přejí mít. Má milující rodinu, je na vysoké škole a v neposlední řadě má přítele, se kterým je už tři roky. Dokonce se díky němu vzdala své vysněné hudební konzervatoře, aby na vysokou mohla nastoupit s ním a nemuseli řešit problémy vztahu na dálku. Zatím všechno klape, ale pak se všechno zhroutí jako domeček z karet. Přítel se s ní po dvou měsících rozejde kvůli "své budoucí politické kariéře", proto Jacqueline nějakou dobu nechodí do školy, aby ho nepotkávala, ale Jacqueline se zhorší docházka a poprvé v životě jí hrozí propadnutí a to z ekonomie.

Jacqueline se po nějaké době sebere. Aby nepropadla z ekonomie, tak přijme nabídku, kterou jí nabídne učitel. Jeho asistent jí bude doučovat. Jacqueline se svým doučovatelem komunikuje jenom pomocí emailů, ale nebaví se spolu jenom o ekonomice... Rozebírá s Londonem i svoje soukromí, problémy... baví se s ním jako s kamarádem. Připadá jí... jako by ho znala. Pomalu se všechno vrací do normálu. Ale pak se jí stane něco, co nečekala ani v nejhorší noční můře...

Zrovna jde sama přes prázdné parkoviště z večírku, na který jí vzala její nejlepší kamarádka, chystá se nastoupit do auta, když náhodou oknem zahlédne svého bývalého přítele, jak flirtuje s nějakou holkou... Pak má Jacqueline tvář přitisknutou k sedadlu a nemůže se ani hnout. Po pár vteřinách Jacqueline podle hlasu zjistí, že jí napadl člověk, kterého zná. Jacqueline propadá panice, protože se schyluje k nejhoršímu... Pak ale útočník leží na zemi a Jacqueline má šanci se sebrat. Zachránil jí kluk, kterého si nikdy předtím nevšila. Je to... jako by ji tu noc někdo z očí sundal klapky.

Jmenuje se Lucas. Chodí s ní na ekonomii. Sedí úplně vzadu, s nikým se nebaví, ale pořád se na ni kouká a něco kreslí do svého skicáku. Postupem času se spolu skamarádí a při hodinách na sebe pořád koukají. Jacqueline zjistí, že si ji Lucas všiml už na začátku školního roku. Přitahuje ji... hodně, ale Jacqueline taky ví, že má Lucas tajemství. Řekl jí, že asi nikdy nebude schopen se s nimi svěřit, ale něco málo jí napovídá tetování na jeho těle. A pak je tu i internet... Ale to není jediný problém, který Jacqueline má. Ještě pořád si rozumí s Londonem. Jak se Jacqueline rozhodne...


Malá ukázka:
"Kde mně budeš chtít?" Vzhledem k tomu, jak bez dechu jsem byla, moje otázka vyzněla jako nestydatý návrh. Vau, mohla jsem být ještě okatější? Možná bych měla jí s pravdou ven a na rovinu se ho zeptat, jestli chce být mým odrazem po Kennedym, bez závazků. Z jeho nečitelného úsměvu, který se mi stával víc a víc známý, se mi podlamovala kolena.
"Na posteli?" Odpověděl chraplavým hlasem.
Oh, pane Bože. "Okay," smetl z postele svojí čepici i s mikinou na podlahu a já se posadila na okraj matrace. Srdce mi bušilo.
Díval se na mě a hlavu uklonil do strany. "Um, vypadáš opravdu napjatě. Nemusíme to dělat, jestli nechceš."
Nemusíme dělat co? Zamyslela jsem se, přála jsem si, abych se ho mohla zeptat, jestli to, že ze mě udělá svoji modelku, má být předehra a pokud ano, tak mu říct, že to nemá význam. "Chci."
Zastrčil si tužku za ucho, ale vypadal nepřesvědčeně. "Hmm. Jaká pozice by ti byla nejpohodlnější?"
Nemohla jsem nahlas vyslovit odpovědi, které mně na jeho otázku napadaly, ale červeň, která se mi usadila ve tváři, mně stejně prozradila. Kousl se do spodního rtu a já si byla jistá, že to bylo proto, aby se nesmál. Nejpohodlnější pozice? Co takhle s hlavou zastrčenou pod polštářem?
Rozhlédl se po pokoji, šel si sednout na zem a zády se opřel o zeď naproti mojí posteli. Nohy měl pokrčené, skicák položený na stehnech, seděl přesně tak, jak jsem si ho představovala tenkrát ve třídě. Až na to, že seděl v mém pokoji, ne v jeho.
"Lehni si na břicho, obličejem ke mně a polož si hlavu na ruce."
Udělala jsem, co mi řekl. "Takhle?"
Přikývl a prohlížel si mně, jako by zkoumal detaily, nebo chyby. Pak si klekl a posunul se blíž ke mně, projel mi prstama vlasy a nechal mi je spadat na ramena.
"Perfektní," zamumlal a vracel se zpátky do své pozice u zdi, kousek ode mě.
Pozorovala jsem ho, zatímco mně maloval, oči se mu pohybovaly tam a zpět od mého obličeje ke skicáku. Po nějaké době se jeho oči začaly pohybovat po zbytku mého těla. Bylo to, jako by mi prsty přejížděl po ramenech a dolů po zádech. Zadržela jsem dech a zavřela oči.


Obálka knihy... Nejsem fanoušek takových obálek, protože mi přijdou... obyčejné. Ale tady té obálky jsem si všimla, protože mi přišlo nebo přijde, že mezi tím párem, co je na obálce je takové... spojení. Nepřijdou mi jako obyčejný zamilovaný pár...

Hlavního hrdinu jsem si zamilovala. Má to hned několik důvodů. Není to kluk, který by stál o to být oblíbený, nebo nekrásnější, nebo nejlepší a upřímně se mi moc líbí, že z něj autorka neudělala děvkaře. Na Lucasovi se mi moc líbilo, že to byl kluk, který NEBYL DOKONALÝ. Líbilo se mi na něm, že mu bylo jedno, co si oněm lidi myslí, líbilo se mi, že měl na sobě tetování, která měla... nějaký smysl, důvod, příčinu, líbilo se mi, že jezdil na motorce, líbilo se mi, že měl tu tajemnou auru, líbilo se mi, že neflirtoval s každou holkou, která pro šla okolo, líbilo se mi, že měl piercing, líbilo se mi... opravdu se mi na něm líbilo snad milion věcí! Ale to nejdůležitější... líbil se mi jeho charakter a povaha a to je to... čeho si u lidí cením. Ano... dobrý vzhled je dobrý, ale to je jenom pozlátko. K čemu vám bude kluk, který bude vypadat jako rocková hvězda, nebo bude vypracovaný, když spolu nebudete mít, o čem mluvit, když nebudete mít společné koníčky...

Hlavní hrdinka se mi taky docela líbila. Přišlo mi, že to byla obyčejná holka. Tak žádná královna plesu, nejkrásnější,nejbohatší, nejoblíbenější... prostě byla obyčejná. Jacqueline byla normální dívka, která studovala na vysoké škole, zrovna se s ní rozešel přítel... prostě holka, která řeší obyčejné problémy.

Opravdu jsem byla zvědavá jaká kniha bude. Nedávala jsem jí moc velké naděje, ale nakonec... prostě paráda. Autorka mě opravdu v hodně věcech překvapila. Nemohla jsem se odtrhnout. Prostě jsem četla četla četla a pak... byl konec. Až mě na konci mrzelo, že je kniha tak krátká a že není další díl. Opravdu bych si ho přečetla, kdyby vyšel. A pořád doufám, že vyjde. Byla by hrozná škoda, kdyby to autorka nechala jenom tak. U knihy jsem byla zvědavá, co dalšího se stane, jak to skončí... V knize nechybí překvapení, láska, problémy běžného života rozhodně nechybí originalita. Autorka dokáže skvěle popsat i situace... ty boje, napadení, vyznání lásky... Prostě paráda.

Moc se mi líbí, když autoři nevykreslují postavy jako bohy, který by neměli ani jednu chybu. Myslím, že to tak nějak dělá každý autor a proto jsem byla zvědavá, jak to bude v téhle knize... autorka mě hodně překvapila. Autorka postavy popsala... prostě je zbytečně nevykreslovala jako... dva bezchybné panáčky, kteří mají život bez jediné chybičky. Autorka opravdu o příběhu přemýšlela a opravdu to všechno působilo... jako by se nechala inspirovat nějakým životem. Byly tam opravdu problémy se kterými se lidi v běžném životě setkávají. Špatná rozhodnutí, rozchody, propadnutí ve škole a taky opravdu bohužel to napadení...

Byla jsem zvědavá, jak se bude vyvíjet vztah mezi Lucasem a Jacqueline... myslím, že se k sobě skvěle hodily. Taky se mi moc líbilo, když byli Lucas a Jacqueline spolu. A je jedno jestli se kreslili, byli na hodině ekonomie, vyměňovali si pohledy, večeřeli spolu, trénovali sebeobranu... prostě to mezi nima jiskřilo za každé situace. Taky jsem byla zvědavá na Lucasovu minulost a... byla to síla. I když je to jenom kniha, tak zůstanete sedět s otevřenou pusou.

Knihu jsem četla poprvé asi před rokem... možná dvěma a ještě teď ji čtu pořád a pořád dokola, protože mě pořád baví. Taky jsem byla zvědavá na Lucase a Londone a myslím, že i tohle autorka vymyslela skvěle. Taky se mi moc líbilo, že autorka dala na konec epilog. Jenom bych byla radši kdyby to byl epilog třeba o tři roky později, aby jsme zjistili jestli se vzali, nebo jestli budou mít děti... Prostě jedině ten epilog bych udělala jinak, ale jinak nemůžu měnit nic... plus teda ta obálka.

Komentáře (0)

kniha Easy? recenze