Lžu, lžeš, lže, lžeme, lžete, lžou...

recenze

Yalom je současný významný americký psychoterapeut, představitel eklektického směru terapie. Přestože napsal řadu učebnic a monografií, nevyhýbá se ve své tvorbě ani beletristickým příběhům s tématem psychoterapie. Mezi takové příběhy můžeme zařadit román s téměř detektivní zápletkou Lži na pohovce.
Jedním z hlavních hrdinů je Ernest, který se k práci psychoterapeuta dostal sice oklikou, ale v současnosti si nedovede představit, že by dělal něco jiného. Práce ho naplňuje, miluje ji a jak sám říká, kdyby peníze nepotřeboval, dělal by ji zadarmo. Příběh začíná v okamžiku, kdy Ernestův klient Justin přijde na domluvenou schůzku s tím, že opustil manželku, od které se nemohl ani s pomocí terapie odpoutat pět let. Při sezení se terapeut dovídá, že klíčovou úlohu v Justinově rozhodnutí sehrála jeho přítelkyně Laura a z klientových slov pociťuje, že ho obviňuje za to, že mu v drahé a dlouhodobé terapii nepomohl. Ernest cítí od začátku zmatek, podrážděnost a zlost na „nespravedlivého“ klienta a své „neadekvátní“ pocity později probírá se svým supervizorem Marshalem, u kterého absolvoval analytický výcvik. Přestože si Marshala jako odborníka váží, ne vždy s jeho konzervativními názory souhlasí.
Justinem opuštěná žena Carol, která pracuje jako úspěšná právnička, nechce nic jiného než pomstu. Její hněv se obrací proti terapeutovi manžela, o němž si myslí, že ho celé ty roky nabádal k odchodu od rodiny. Objednává se k němu na terapii, kde se vydává za ženu umírajícího muže, se kterým je pouze ze „soucitu“. Jejím cílem je psychoterapeuta zdiskreditovat. Předstírá, že je do něj zamilovaná, že po něm touží, přestože ve skutečnosti k němu cítí odpor. „Carolyn“ přichází do terapie shodou okolností v okamžiku, kdy se Ernest rozhodl, že bude ve vztahu klient – terapeut opravdový a upřímný a dovolí mu, aby se ho ptal na cokoli z jeho osobního života. Ernestovi lichotí zájem mladé ženy, která ho opravdu přitahuje, a nabývá dojmu, že je to pouze on, kdo může mladé ženě pomoci. Samozřejmě ve své ješitnosti nepoznává, že žena city vůči němu pouze předstírá. Přestože ho Carolynin zájem nenechává klidným, snaží se i nadále udržovat vztah v rámci „upřímného“ terapeutického vztahu, což se mu však ne zcela daří. Jeho rozhodnutí „být opravdový“ je do značné míry motivováno revoltou vůči jeho supervizorovi, který je přesvědčen o své neomylnosti a kompetenci. Přestože Marshal u druhých terapeutů těžce potírá jakákoli morální provinění ve vztahu klient – terapeut, sám si ve své pýše myslí, že on si může dovolit to, co u druhých odsuzuje a těžce trestá. Jeho bohatý klient Peter ho po „úspěšné“ krátkodobé terapii utvrzuje v jeho výjimečnosti, lichotí mu, dává mu dárky a jako výraz vděku mu nabídne výhodný obchod. Když Marshal poznává, že se jedná o velký podvod, který ho připravil o tisíce dolarů, je hluboce otřesen a vyhledává právnickou pomoc. Shodou okolností se ocitá u Carol, které jediné naprosto důvěřuje. Kruh se pomalu uzavírá. Carol začíná pomalu uznávat schopnosti svého analytika a ztrácí motivaci k pomstě. Poznává, že terapie (přestože falešná) jí pomohla a teď, když se stala rádcem Marshala, hledá u Ernesta návod, jak mu pomoci. Nakonec je to tedy Marshalův žák, který svému učiteli zprostředkovaně dává rady do života.
Tato kniha mě zaujala především podrobným popisem psychoanalytické praxe v USA. Z příběhu je dobře patrný způsob, jakým se terapeut v jednotlivých případech snaží vést své klienty k pochopení jejich problémů. Yalom nás na základě svých dlouhodobých zkušeností nechává nahlédnout do uvažování psychoterapeuta a klienta v průběhu léčby a ukazuje že vztah mezi nimi může být upřímný i neupřímný, intimní i odtažitý, etický i neetický. Upozorňuje na úskalí přenosu a protipřenosu a na nebezpečí nesprávné motivace ze strany terapeuta. Názorně nás seznamuje s tím, jak se pracuje se sny a jejich významy. Mě osobně upoutala krátká zmínka o synchronicitě, o které jsem nedávno letmo slyšela a teprve tady jsem pochopila, že synchronicitou je rozuměna pouze taková shoda dvou příbuzných jevů, z nichž jeden se odehrává v subjektivním světě a druhý v objektivním. Takových „poučení“ je možné v knize při podrobném čtení nalézt několik.
Nejednoznačný název Lži na pohovce si můžeme vysvětlit několika způsoby. Jsou to klienti, kteří leží na pohovce a svému psychiatrovi lžou a nebo je to psychoterapeut, který není upřímný? Komu a proč lidé lžou? Lidé lžou svým ženám, dětem, přátelům, zaměstnavatelům, lžou také svým klientům a nezřídka lžou i sami sobě. Důvodem lži může být zamýšlený prospěch lháře a nebo se může jednat o milosrdnou lež, ze které má užitek obelhávaný. Lhářem i obelhaným se může stát kdokoli a nikdo (snad kromě Boha) nemusí rozpoznat lež od pravdy.
Autor nastavuje v tomto vymyšleném příběhu americkým psychoanalytikům poměrně nelichotivé zrcadlo. Do určité míry je (nebo alespoň jejich část) popisuje jako elitu ve společnosti, jako egoistické a prospěchářsky zaměřené jednotlivce, kteří prahnou nejen po slávě a uznání, ale i po majetku a vyšším společenském statusu. Za svým cílem mnohdy dokážou jít přes mrtvoly, neohlíží se na své přátele, spolupracovníky ani rodinu. Ve své samolibosti, ješitnosti a narcismu pak často ve svých pracovních i osobních vztazích přehlédnou věci, které by přehlédnout nemuseli. Od lidí v pomáhajících profesích takové chování neočekáváme a posuzujeme je z morálního hlediska mnohem přísněji než u „obyčejných“ lidí. Přesto, že kniha je určena pro širokou veřejnost, zejména pro studenty lékařství a psychologie a začínající psychoterapeuty může být v mnoha směrech velmi přínosná.

Komentáře (0)