Lustr pro papeže

recenze

Lustr pro papeže (2019) 4 z 5

/ MartinaF

Knihy Lustr pro papeže bylo jistou dobu plný internet. Poznačila jsem si ji do svého seznamu přání. Přání se mi splnilo a já si mohla přečíst tuto útlou knížku.

Ač štíhlá svým objemem, příběhem je velmi silná. Na začátku všeho byl jeden trampský výlet tří kamarádů. Píše se rok 1970. Než však výlet skutečně začal, stala se událost, která jednomu z nich, Mílovi, změnila život. Poté, co v hospodě zpívali beatlesácké písně a Míla v opilosti zaskandoval „Ať žije USA!“, byli zatčeni. A tady už přestala všechna legrace. Míla byl poslán do pracovních lágrů, kde zažil to nejhorší, co ho mohlo potkat - krutost, bití, násilí, těžká práce odměněná nelidskými podmínkami a jednáním.

Člověku může být až úzko při čtení všeho, čím si Míla musel projít. Aby autor ukázal paradox doby, připojil před každou kapitolu události, které se staly ve světě a v Československu, například jaké vznikaly písničky či filmy. Lidé si žili klidnými a pohodlnými životy, většina netušila, co se děje za zdmi věznic a že jsou tam leckdy nevinní lidé, kteří se prostě ocitli v nesprávný čas na nesprávném místě.

Míla je na začátku příběhu šestnáctiletý kluk, který má před sebou celý život. Myslí na holky, na to, že ho čeká vojna, ale dokud to jde, chce si užít svobody. Na konci příběhu je z něj mladý muž zocelený vězeňským životem a bezprávím. Byl vězněn ve třech věznicích – v Libkovicích, Vykmanově a Minkovicích. Stačí si do vyhledávače zadat tato tři místa, přečíst si několik článků a budete mít určitý obrázek o tom, co se za zdmi dělo. Nemůžu si pomoci, ale Míla si za své věznění může do určité míry sám. Jeho povaha k tomu přímo vybízela - jednal sice tak, jak by ve stejných chvílích jednal jiný člověk, ale jeho horkokrevnost mu přinášela problémy.

Lustr pro papeže rozhodně není lehké čtení, přesto jsem knihu zvládla přečíst za dva večery. Titul je čtivý, děj rychle odsýpá. Zcela syrové vyprávění o vězeňských praktikách vás překvapí a přiměje zamyslet se nad tím, jak něco takového mohlo vůbec existovat. Je v současné době situace jiná? Stejná? Horší? Žádná? To, co dozorci předváděli, převzali od bachařů z koncentračních táborů, upravili si jejich jednání k obrazu svému a občas byli mnohem horší.

Až někdo zase začne říkat, že za komunistů se špatně nežilo a bylo to vcelku fajn, mileráda ho odkážu na tuto knihu. Všichni tvrdí, že by si titul měl přečíst úplně každý. To možná ano, ale co čtenář, to jiný pohled na ni. Je to závislé i na věku čtenáře a jeho zkušenostech. Ať už má člověk názor, jaký chce, je důležité, aby to, se dělo v normalizačních lágrech zůstalo nezapomenuto.