Lovec

recenze

Soudní lékařka Julia Schwarzová s kriminálním komisařem Florianem Kesslerem řeší případ zavražděné policistky Kim. Je záhadou, jak mohl pachatel překvapit prvotřídně vycvičenou mladou ženu, která skončila mrtvá v kufru svého auta. Kim se podílela na zásahu u drogového bosse, a tak prostředí drogových dealerů se nabízí jako ta nejpravděpodobnější stopa.

Julia Schwarzová pracuje v Ústavu soudního lékařství v Kolíně nad Rýnem jako forenzní patoložka. Patří mezi nejlepší v oboru a jejím očím a břitkému rozumu neunikne žádný detail. Všichni ji tu nazývají ledovou lady, ale v poslední době je vidět, že její psychika zažívá těžkou zkoušku. Prožívá skoro až psychedelické stavy, ve kterých ji v noci navštěvují obrazy dávno mrtvého bratra i temná osoba, která mohla být za jeho smrt zodpovědná. Noční můry se projevují v narůstající únavě, stále těžšímu plnému nasazení při aktuálním vyšetřování i odcizením od dříve jiskřivého pracovního vztahu s Florianem od policie.

Druhá epizoda detektivní série bortí představu o skálopevné Julii z předchozího dílu. Přeludům, které zcela opanují její život, je věnováno stejně pozornosti jako pátrání po vrahovi mladé policistky. Kniha se dobře čte, autorka se nesnaží uchvátit čtenáře hektolitry krve, ale spíše proplétáním indicií. První polovina je pomalá a velmi brzy přináší vážného podezřelého. Právě důvtip vyšetřovací dvojice brzy čtenáře překvapí v obratu celého pátrání. Bavilo mě, jak je příběh vystavěný, vyprávěný z perspektiv více postav, ale možná více než celá podstata zápletky mě ohromovalo, jaké postavy byly předurčené dalšímu řádění vraha. V tomto smyslu dokáže autorka zcela nečekaně překvapit a zaměstnat čtenářovy mozkové závity úvahami „proč?“.

Za pozornost stojí i některé vedlejší postavy. Florian dostal přiděleného stálého partnera, ufuněného, mrzutého padesátníka Martina Saathoffa. Člověk by řekl, že než se se supěním dobere vytyčeného cíle, vrah stačí zlikvidovat další osobu. To Juliin asistent Emanuel je pravým opakem. Při pitvách je mladík pro patoložku nepostradatelný, je velmi přičinlivý a pro práci má skutečný zápal a talent.

Knihu lze číst i bez znalosti prvního dílu. Detektivka se moc dobře čte, má poklidnější tempo a soustředí se na detaily. Čtenářovu pozornost zbystří některé hodně napínavé scény. Hlavní postavy jsou sympatické a dostanou se do nelehkých situací, kdy se o ně nutně budete bát.

Tenhle typ knížky je ideální pro odpočinek, kdy nechcete nic extra složitě konstruovaného, s jasně směřující dějovou linkou a příběhem, který má zajímavý vývoj. Neodpustím si ale jednu osobní poznámku. Daleko více se mi líbilo, s jakou lehkostí je kniha napsaná než rozluštění celé zápletky. Tam se bohužel vyskytují detaily, o kterých hodně pochybuji. Přitom by stačilo tak málo. Netlačit na pilu ve snaze šokovat čtenáře a vynechat některé maličkosti, bez kterých by příběh skončil uvěřitelněji.

Komentáře (0)