Loďka smrti a jezero naděje

recenze

Novinář Henning Juul stojí opět tváří v tvář smrti. Lesní jezírko si pohrává s malou loďkou, jemně s ní pohupuje. Najednou se do ticha ozve mohutné šplouchnutí a pod hladinou zmizí obtěžkaný tmavý pytel a s ním i mrtvola, kterou ukrývá.
Muž se zbraní ukazuje na Henninga. Nyní je na řadě on…

Autor nám hned na začátku příběhu naservíruje mrtvolnou scénu. Za Henningem se také zavře hladina jezera a čtenář si musí počkat až do samotného konce, aby se dozvěděl o osudu novináře Juula.
Zatím je čtenáři dovoleno nahlédnout do minulosti. Je zima. Stará žena se vrací z úřadu domů a je sražena autem. Nehoda nebo vražda?

Zpočátku mi příběh nedával moc smysl. Proč ta část se starou ženou? Mezi kapitolami se často střídaly pohledy jednotlivých postav. Čím více kapitol jsem přečetla, tím více osob se pohybovalo v okolí novináře Juula a já jsem začínala mít pocit, že jsem v lese, ve kterém se ztrácím. Dostávám se hlouběji a kolem mě je jen hustá mlha. Nic nevidím a čím dál jdu, tím víc jsem ztracena. Zhruba v polovině příběhu se mlha rozplynula a přede mnou se objevila vyšlapaná lesní cestička, po které jsem se vydala. Najednou mi bylo jasné, jak jsou životy některých protagonistů propojeny, odhalily se mi rodinné linie, policejní vyšetřovatelé, síť zločinců i novinářský svět.

Juul má v hledáčku několik podezřelých a v průběhu pátrání na vlastní pěst se jeho podezření mění. Nakonec budete sami překvapeni, jak se příběh vyvine a rozuzlí.

Henning se zaobírá minulostí a snaží se přiblížit pravdě. Čím blíže se dostává, tím se pro něj stává okolí nebezpečnějším. Dalo by se říct, že má štěstí v neštěstí a tak se o něj smrt zpočátku jen tak otírá. To se nedá tvrdit o lidech v jeho okolí.

Konečně se publicista dozví, co se stalo tu noc, kdy se mu plameny podepsaly na tělo, ale i na duši, tím však příběh nekončí.

Vyprávění je z pohledu novináře, policejního vyšetřování je zde pramálo. Objeví se pár mrtvol, krev i nějaké to střílení. Nahlédnete do zločineckého světa a stanete se součástí vyřizování si účtů několika gangsterů.

Kniha je celkem čtivá, nenudí, avšak dějová linie se příliš nikam nevychyluje. Nečekejte tedy žádnou divokou řeku, spíše potůček, který občas zabublá.
Líbilo se mi, jak spisovatel na začátku odhalil část konce a pak nechal čtenáře čekat a přemýšlet, co se stane s hlavním hrdinou. I z posledních stránek jsem měla pocit, že si autor se čtenářem hraje a škádlí ho, než mu prozradí pravý osud novináře.
V místech, kde docházelo k vraždám, jsem postrádala podrobnější popis událostí. Nemyslím si, že bych byla psychopatická a těšila se z morbidních scének, jen srovnávám s jinými norskými autory detektivek.


Obálka mě nadchla, k příběhu skvěle pasuje. Na zadní straně nechybí anotace. Zadní předsádka obsahuje informace o autorovi. V knize naleznete i poděkování T. Engera.
S autorem jsem se setkala poprvé, dalším jeho dílům se nebráním.

Komentáře (0)