Lístky ve větru aneb jak bude pokračovat příběh týraných dětí?

recenze

Četl někdo smutný příběh o dětech zavřených na půdě? Pokud ano, jistě víte, že mám na mysli Květy z půdy, první díl této série plné závisti, zradě a trápení. Lístky ve větru vás určitě mile překvapí a to nejenom svou tajemnou stránkou, ale i tou, kde se jednotlivé příběhy dětí rozdělují a postupují dále. Každého s trochou soucitu by už jenom takovýhle námět mohl zaujmout a pokud se ptáte, zda dát knize šanci, můj názor je rozhodně!

Chris je milý mladý muž, kterého asi osud na půdě nejméně poznamenal. Pro svou sestru Cathy by udělal cokoliv, klidně ji položil svět k nohám a všechno to v podstatě i čtenář během děje zažije. Jsou to krásné chvilky, plné emocí (jako dobrých, tak bohužel i špatných) a bezesporu se řadí mezi ty nejkrásnější čtenářské zážitky v této knize. Nemá zde veledůležité postavení, spíše je to jenom okrajová postava, ale o to více by se ho mělo vážit. Catherine, malá baletka se postupem času hodně změnila. Ani na samotném začátku už to nebyla nevinná holčička, jako v prvním díle. Žila ovládnutá zákeřností a nenávistí vůči jejich matce a právě na tom se založil druhý děj, který rovnoměrně postupuje i s tím Chrisovo. Někdy se proplétají, někdy oddalují, přesně jako jejich životy, které se po jednom velkém zvratu na nějakou dobu nenávratně rozdělí.

Na to kolik má kniha stran je prostředí rozmanité a čtenář se podívá, jak po všelijakých místech v Americe, tak dokonce do Evropy - Londýn, Paříž... Stačí si jenom vybrat. Nehledě na to, jak moc složitý je děj, autorka vypilovala veškeré detaily a tím čtenáři může připadat, jako kdyby na samotném místě dokonce byl. Je to oddechový bonus vztahující se ke knize a já si díky tomu knihu ještě více užila.

Námětem je rozhodně děj fascinující, myslím, že jenom málo knih dokáže vymyslet takovou zápletku a rozvést ji do tolika stran. A právě tady je to jedno trochu větší minus, co tak trochu navazuje i na třetí díl. Připadá mi, že se ke konci už děj trochu protahoval jakoby autorka už nevěděla o čem psát. Maličko mě to zamrzelo, přeci jenom vůči plynulému a rychle ubíhajícímu se ději to byla viditelná změna, ale je to jenom můj názor, nic více. Ale zpět k ději. Řekla bych, že začátek knihy poměrně dobře navazuje na první díl, dává postavám hodně příslibů do budoucna a někteří citliví čtenáři by nad tím mohli uronit pár slziček. K tomu i první zvrat přichází poměrně brzo, ovšem je to jenom dobře, protože tím pro Chrise, Cathy a Carrie nastává mnohem růžovější a krásnější budoucnost.

Můj názor na knihu jako takovou je prostý - oblíbila jsem si ji dříve, než se vůbec něco stačilo stát. Už kvůli samotné anotaci jsem zatoužila si ji přečíst a po této zkušenosti vidím, že to vůbec nebyla marná zkušenost. Knihu bych doporučila hlavně starším a náročnějším čtenářům, je psána poměrně těžkým stylem, který by ne každému mohl sednout. A takové jsou Drážďanské panenky - tvrdé, silné a hnané touhou po pomstě.

Komentáře (0)