Levandulový pokoj

recenze

Jean Perdu je lékárník. Literární lékárník. Vlastní loď Lulu, na které prodává svým zákazníkům knihy. Ty knihy odpovídají jejich potřebám a touhám či starostem. Jean Perdu však nedokáže poradit sám sobě od trápení. Před dvaceti lety ho opustila dívka, kterou velmi miloval. Zůstal po ní dopis, který Jean Perdu otevřel až nyní.

Stálo v něm, proč ho opustila a Jean Perdu na nic nečeká, odváže Lulu od břehu a spolu s mladým spisovatelem Maxem Jordabnem se vydá z Paříže do Provence, aby Manon vyhledal.


Levandulový pokoj mě zaujal na první pohled. Čtu i vizuálně, takže kromě anotace jsem si všimla i krásné obálky. Do knihy jsem se začetla snadno, protože příběh mě uchopil už od prvních stran.

Jean Perdu pochází z Paříže. Je to muž ve středním věku. Bydlí v domě, kde všechny sousedky mají přehled naprosto o všem. Jejich středem zájmu je rozvedená Catherine, která také rozbouří Jeanovi city a poodhalí roušku slz, které skrýval více jak dvacet let. Objevil se totiž polozapomenutý dopis od Manon, kterou Jean miloval a která se vrátila zpět do Provence. Proč to udělala, to se Jean dozvěděl právě v tomto dopise.

Odváže Lulu od pařížského přístavu a bez rozmyslu vyráží na dalekou pouť na jih Francie. Na cestě ho kromě dvou koček Kafky a Lindgrenové doprovází nadějný mladý spisovatel Max Jordan, který před svou slávou a fanynkami zbaběle utekl do bezpečí lodě. A tak začíná jejich water trip.

Oba jsou každý úplně jiný - Jean je vážný, seriózní, knihomol a rozumí lidské duši. Zato Max je velmi osobitý, ale introvert, neunesl psychicky slávu, kterou způsobil vydáním knihy, jež se stala oblíbenou u všech žen. Na lodi však oba mění své hodnoty. Jean převrací vzpomínky nejen na Manon, ale i na Catherine, Max dospívá v opravdu zralého muže. Vzájemně se doplňují a nacházejí mezi sebou přátelství.

Krásný příběh o promarněných šancích, ztrátách a nálezech s vůní Provence, dobrého jídla a knih. V knize najdete nejen milostný příběh, ale také jemný humor, který do příběhu patří stejně jako hluboké myšlenky, jež vás přinutí se nad nimi zamyslet a jednotlivá slova si stále opakovat.

Ano, sice má kniha své mouchy a nepochopitelné věci jako je neotevřený dopis, plavba na lodi s kapitánem Perduem, který kormidloval loď naposledy v mládí. Ale přes tyto záležitosti je to opravdu nádherný příběh, který stojí za vaši pozornost a za to, abyste se na chvíli zastavili a odpočinuli u dobré knihy.

Komentáře (0)