Lékárník detektivem aneb záhada pod Trúbou

recenze

Apatykář (2019) / CleoXandra
Lékárník detektivem aneb záhada pod Trúbou
Lucii Hlavinkovou znají čtenáři z knížek pro děti a z poněkud zvláštní publikace na rozhraní literatury faktu a červené knihovny: mám na mysli Sestry Foxovy. Nápad sepsat příběh těchto osobností ze světa spiritismu mě zaujal, knížku jsem přečetla, ovšem se smíšenými pocity. I proto mě zajímalo, jak na mě zapůsobí Apatykář – zase úplně jiná tématika, i když vlastně ne až tolik, jak se ukázalo …
Podle anotace se jedná o historický román s detektivní zápletkou. To docela sedí. Konstrukce zápletky je postavená na oblíbené metodě postupného rozplétání záhady, kolem níž se děj točí. O co se jedná?
Píše se rok 1908. Do severomoravského městečka Štramberka, proslulého Trúbou a uřezanýma „křesťanskýma“ ušima, přichází mladý lékárník jménem František. Snaží se dělat svou práci s držet se stranou od lidí. Má k tomu důvod, protože k odchodu z rodné Prahy ho přiměly problémy zdravotní i jiné, jež touží nechat za sebou. Jenomže záhada si ho nakonec najde sama a přiměje ho, aby se jí pokusil přijít na kloub. Jaká záhada: na Štramberku byla nalezena čelist neandrtálce. Skončila v domě místního „badatele“ a jeho choti, jimž od té doby umírá jedno dítě za druhým krátce po narození. Pověrčiví spoluobčané v tom vidí kletbu nebo jinou formu magie, racionální apatykář se však s tak nevědeckým pohledem na věc nehodlá smířit.
Dobře, v kostce víme, o čem kniha je, víc prozrazovat nebudu. Stručně k tomu, jak je to napsané a jak se to četlo: vypravěčský styl je svěží, není to žádný akční fofr, nýbrž klidné vlákno, vinoucí se mile a inteligentně. Označila bych to za takovou nenáročnou oddechovku. Líbilo se mi citlivé využití nářečí, které zpestřuje text. Příběh nepřináší nic objevného a asi by čtenář nebyl o nic závratného ochuzen, kdyby se mu kniha vyhnula, ovšem jako společník na dovolenou to vůbec není špatné.
Plusy: nářečí, klidná čtivost, promyšleně postavená fabule. Z mého hlediska je to oproti Sestrám Foxovým určitě krok správným směrem.
Mínusy: přece jenom určitá placatost z hlediska myšlenkového náboje, stejně jako nevyrovnanost děje. Chvíli je člověk napjatý jak struna a najednou nic … Souvisí s tím i celkem předvídatelná pointa.
Sečteno, podtrženo: není to špatné, není to závratné. Nelituju, že jsem Apatykáře přečetla, ale příliš hluboko pod kůži se mi nedostal.

Komentáře (0)

kniha Apatykář recenze