Kytice růží nebožtíkům nevoní

recenze

Kytice růží nebožtíkům nevoní (2021) / Maru.Maruska
Kytice růží nebožtíkům nevoní
V letošním roce jsem si dala závazek, že budu číst více knih od českých autorů. Mám totiž pocit, že naše autory tak trochu opomíjím (samozřejmě s výjimkou těch nejznámějších). A rovněž bych chtěla lépe poznat díla, která vycházejí v rámci edice Původní česká detektiva. Zatím jsem jich přečetla jen málo, takže bych si ráda udělala ucelenější přehled o tom, jaké příběhy zde vychází. A protože v této edici nyní vyšla novinka od Ladislava Berana s názvem Kytice růží nebožtíkům nevoní, zvolila jsem právě tu.

Od Ladislava Berana jsem už pár knížek četla. Pokud pro vás toto jméno není neznámé, tak jistě víte, že autor má na svém kontě už pěknou řádku knih. Ta nejnovější je souborem povídek. Musím se přiznat, že nepatřím ke čtenářům, kteří by byli velkými fanoušky povídek. Vadí mi jedna věc: kvalita povídek, které vycházejí v rámci jedné knihy, bývá různá. Musím však říct, že Ladislav Beran mě v tomto příjemně překvapil. Součástí jeho nejnovějšího souboru je totiž hned 6 povídek: Kytice růží nebožtíkům nevoní, Holka na jednu sezonu, Prázdná postel, Kasařské rekviem, Vrah na pět a Zločin v kamionu. Všechny povídky spojuje parta píseckých kriminalistů, takže se v různých příbězích setkáváte se stejnými postavami. To se mi moc líbí, máte tak možnost je lépe poznat. Navíc kdo by si neoblíbil Karase, Macha a Studničku? První zmíněná povídka, podle které je také pojmenovaný celý soubor, je jednoznačně nejlepší. Nicméně hned další čtyři povídky ji lidově řečeno šlapou na paty a já jsem si je užila všechny. Nejméně mě zaujala jediná povídka: Kasařské rekviem - děj mě zkrátka nedokázal tolik zaujmout. I tak si ale troufám tvrdit, že 5:1 je velmi dobré skóre!

Styl, kterým autor píše, mě baví. Samozřejmě jde v první řadě o zločiny, jenž jeho hlavní hrdinové musí vyřešit. Věřte, že pan Beran vás dokáže zapojit do pátrání po pachatelích. Kromě toho si pěkně pohrává i s lidskými osudy a vztahy mezi lidmi, což já osobně oceňuji. O tomto autorovi je známo, že prostředí, o kterém píše, sám velmi dobře zná. A to je jeho největší výhoda, protože já mu věřím každé slovo. Zkrátka jeho styl vyprávění je vskutku důvěryhodný a já jsem během čtení i párkrát zalapala po dechu. Zároveň pěkně pracuje i s humorem, což je pro mě ten nejlepší protipól napětí - vše je pak pěkně v rovnováze.

Závěrem tedy mohu říct, že svého výběru nelituji a rozhodně se chystám podívat i na autorovy další knihy.

Komentáře (0)

kniha Kytice růží nebožtíkům nevoní recenze