Kronika rodiny Heřmanů

recenze

Hejnické pastorále (2021) / knihovnička007
Kronika rodiny Heřmanů
Vzpomínám si, když jsem si půjčila první díl Křišťálového klíče Falknovská huť. Zaujal mne příběh jedné rodiny, osudy Ignáce a Anny, kteří se ze Šumavy přestěhovali do Falknovské huti a Ignác začal vyrábět křišťál.
Dočetla jsem poslední-čtvrtý díl a je mi smutno. Připadá mi, že mi odešli kamarádi a že už nemám co číst Potomci Leopolda, Johanna, Matyáše a Hedviky se snažili žít své životy, někdy se štěstím, někdy měli smůlu. Prostě takový je život.
Ve třetím díle jsem držela palce paličatému Matyášovi, v tomto díle jeho dětem-Adamovi, Dorotce, herci Ignácovi.
Také potomci Johanna-Ambrož, Johánek, ale asi největší prostor dostala právě Vilemína, která si dokázala jít za svým a vědět, co chce, i když to jako žena neměla jednoduché.
Věřím, že se mi časem poštěstí si všechny díly rodinné kroniky přečíst ještě jednou. Příběhy obyčejných lidí, kteří se perou se svým životem v 18.století se mi četly velmi dobře.
Historické události zde byly popsány jen velmi výjimečně a na pozadí rodinných událostí. Nejvíc asi v posledním dílu, kdy umírá panovník a nikdo neví, co bude dál. Dostane se Marie Terezie k moci? Jídla je málo a navíc přijde válka a zemi postihne hladomor, Sasové, Francouzi a Bavoři ničí českou zemi...
S každým z rodiny se potkáme jinde-s někým u verštatu, s někým na vojně, v knihovně, v bělidle, na jarmarku, na podiu v divadle, na zámku, v kostele...
Opravdu klobouk dolů před panem Vondruškou, protože kniha obsahuje tolik osob, tolik různých míst, příběhů... nikdy jsem se neztratila, všechno bylo napsáno přehledně... A pokud byste zapomněli, co se dělo s hrdiny v předchozích dílem a proč jednají tak, jak jednají, pan Vondruška vám to nenásilně přiblíží.
Velmi mne mrzí, že je to poslední díl a už se nemám nač těšit Toto bylo opravdu pohlazení po mé čtenářské duši a nebýt nedostatku času, stihla bych knihu přečíst v rekordním čase, abych věděla, co se s mými oblíbenými postavami v průběhu let 1735-1742.
A obrovské plus-rodinný strom na konci knihy. To je moje srdeční záležitost...

Komentáře (0)

kniha Hejnické pastorále recenze