Krev za krev III.: Mafiosa

recenze

„Panebože, jde si pro mě! To ne! TO NE! SOFIE, POMOZ MI!“
Millie se už skoro čtvrt hodiny snažila zabít pavouka. „Uteč!“ poradila jsem jí s předstíranou panikou. „Uteč, než z tebe udělá jednoho z nich.“

Sklenicí s medem to začalo, vlastně to začalo mnohem dřív – když Sofiin otec zabil Angela, aby pomstil své rodiče, kteří byli zabiti jako pomsta někoho jiného, komu taky někdo umřel… Krev za krev. Vendeta naskočila do rozjetého vlaku, Inferno Sofii ukázalo, kam až mafiánský svět sahá a jak je zrůdný, a Mafiosa dílo zkázy ve velkolepém stylu dokončila.

Myslím, že se ve mně během čtení závěrečného dílu trilogie vystřídaly snad všechny emoce. Nebo alespoň kvalitní škála. Mafiosu budu dlouho zpracovávat. Catherine Doyle je velice talentovaná. Něco sice bylo lehce předvídatelné, za což jistě může její nezkušenost, ale místy jsem jí skočila na špek a převezla mě na celé čáře. Jako obvykle jsem přečetla cca 80 stran, pak si udělala nucenou pauzu, ale jakmile jsem se k tomu zase dorvala, zhltla jsem to během jediného dne, večera a části noci. A plakala jsem a smála se. A napsala si citát.

Těším se, až Catherine nasbírá nějaké životní zkušenosti a sebere odvahu své hrdinky postaršit. Miluju young adult, ale někdy se více hodí new adult se staršími hrdinkami. A teď nemyslím jen lechtivé scény. :) Sofii bych například moc přála, aby mohla dokončit v klidu školu a maminka ji mohla vidět maturovat. Šestnáct je na tento typ příběhu v našem světě opravdu brzy. Ale co naplat, když je autorka tak talentovaná, že napíše obrovskou pecku těsně po dvacítce? Pravděpodobně měla první nástin ještě dřív. A pokud by si vybrala starší hrdinku, nebylo by nic z toho, co bychom četli, autentické.

„Jsi rád, že jsem zbabělec?“ zeptala jsem se.
„Nejsi zbabělec.“
„Nejsem Falconeová,“ připomněla jsem. „Ne doopravdy.“
„Dobře,“ odpověděl temně.

Autorka si s postavami vyhrála. Millie je jako obvykle skvělá, bez ní by to nešlo. A všechny si zasloužíme mít přesně takovou nejlepší kamarádku. Takovou, co nás bude chránit i před námi samotnými. Sofie je věrná, silná a dá se s ní velice snadno ztotožnit. Luca je princ z pohádky – temný princ — a já jsem mu moc držela palce, aby v sobě našel, co hledal, protože to někde cestou ztratil. Luca. Wow. Ten to nemá v hlavě v pořádku a skvěle se do příběhu hodí. Kvůli jeho povaze mám po dočtení husinu. A opravdu budu na příběh ještě dlouho myslet.

Práci nakladatelství musím, jak už to u Baronetu bývá pravidlem, hodnotit kladně. Čtení jsem si užila a byla jsem tak pohlcená příběhem, že jsem nic kolem nevnímala. A to už začal světový pohár v biatlonu. :)

Určitě doporučuji sérii Krev za krav k přečtení. Určitě je lepší než Royalové, takže jestli vás dostali oni, budete Falconeovy milovat.

V lednu 2018 by měla autorce vyjít kniha The Storm Keeper’s Island. Moc se na ni těším, doufám, že po ni Baronet skočí a že bude dobrá a mně se potvrdí podezření na jeden mladý talent kdesi v Británii.

Na prahu roku nadcházejícího s úsměvem šeptá naděje: „Tento bude šťastnější.“ Alfred, lord Tennyson

Komentáře (0)