Kolik toho můžu říct?

recenze

Jsou knihy, jejichž vydání doprovází obrovský mediální humbuk, který je kolikrát nafouklý jako héliový balonek. Co se však stane s tím, který se nafoukne až přes příliš? Správně - praskne stejně rychle jako byl nafouknut. V případě těchto hojně mediálně propagovaných knih jsem se již, bohužel, několikrát napálila, takže se snažím být při výběru opatrnější. Přiznávám, že jsem i přes své rozčarování pořád jedním z těch lidí, kteří se nechají reklamou ovlivnit (obzvláště co se knih týče), ale pokaždé se snažím počkat, až to největší haló opadne, abych si mohla stoupnout na stranu nezaujaté čtenářky.

Stejně tomu bylo v případě Černookých Zuzan, které vyšly z pera americké spisovatelky Julie Heaberlin.Na začátku letošního roku se o této knize hodně diskutovalo; obrázek ženy ležící ve žlutočerných květinách na mě vykoukl nejednou na sociální síti. A já byla najednou ztracená. Reklama na mě opět zapůsobila a já si tuto knihu zařadila do svého have-to-read seznamu, ale za jedné podmínky - počkám, až prvotní názory a komentáře trochu opadnou a já nebudu nikým a ničím ovlivněná.

Kniha je jako celek krásně zpracovaná - obálka vypadající stejně jako její přebal - to je něco, co pokaždé potěší mé oči.Na začátku je uvedena poznámka překladatelky ohledně květin na přebalu. Ačkoliv se jmenují třapatky srstnaté, pro co nejvěrnější zachování původního textu je jejich název z anglického originálu přeložen doslova (černooké Zuzany). Podle vidění tyto kytky znám, babička jich kdysi měla plný záhon, ale až doposud jsem neměla sebemenší znalost jejich jména, tak jsem ráda, že jsem o něco chytřejší.

Tessie a Tessa - dvě varianty jména, jedna a tatáž osoba, ale ne v pravém slova smyslu. S oběma se v příběhu setkáváme na přeskáčku. Tessie Cartwrightová je šestnáctiletá dívka, která se měla stát jednou z obětí takzvaných “Černookých Zuzan”. Takto jsou přezdívány mrtvé dívky, na jejichž společném hrobě vykvetly žluté květy. Tessie však měla štěstí v neštěstí, protože byla v polomrtvém stavu nalezena mezi pohozenými kostmi.

Zuzano, ach Zuzano, jsi kráskou mou,
své sliby navždy dodržím,
nech mě, ať políbím tvář uplakanou
a nikdy tě už nezraním.
Však povíš-li, udělám
z Lydie
Zuzanu též.

Tessa je Tessie, akorát že o dvacet let starší. Jak se její minulost promítla do současnosti? Ovlivnila tato tragédie z doby jejího dospívání nějakým způsobem její současný život? Je vůbec možné, aby vrah, který byl tenkrát na základě výpovědí a důkazů obviněn a odsouzen k trestu smrti (jehož datum se mimochodem v současnosti příběhu blíží), dál zvesela sázel Tesse před domem ty zpropadené kytky? Nebo je vše ve finále úplně jinak, než jak nám bylo vypovězeno? A proč se ani za nic na světě nechce Tessa nechat zhypnotizovat, aby si lépe vzpomněla na to, co se tenkrát stalo?

“Hypnózu rozhodně ne,” říkám tiše. “Četla jsem o ní dost na to, abych věděla, že mě může přivést k falešným vzpomínkám.”…

Dlouho se mi nestalo, abych si nebyla jistá tím, jak mám nějakou knihu ohodnotit. Přiznám se, že do čtení Černookých Zuzan jsem šla s velkým očekáváním, protože když byla tak hojně propagovaná, musí stát přece za to. Při čtení jsem si říkala, že mě něco v příběhu přece jen nějakým způsobem překvapí. Bohužel, nepřekvapilo.

Od začátku jsem si myslela, že celé vyprávění směřuje k nějakému velkému rozuzlení, u jakého budu koukat s pusou dokořán. Pořád jsem čekala, napjatá jako strunka, kdy už k tomu “velkému třesku” dojde, protože i samotná autorka k tomu dala několik nabídek. Ty ale, bohužel, nedotáhla do konce. To je celkem škoda, protože kniha tak ztrácí na své hodnotě a brzy po dočtení jí nejeden čtenář zapomene. Vím, že stejně tomu bude i v mém případě.

Při čtení je složitější se soustředit, neboť přeskakujeme z minulosti do současnosti a naopak. Černooké Zuzany jsou rozděleny na dvě části. První část je delší a nese název samotné hlavní hrdinky, Tessie a Tessa. Druhá je zase odpočítávání dnů (kterých je 29) do popravy domnělého vraha Černookých Zuzan. Kapitoly jsou naštěstí kratšího charakteru, takže jsem měla celkem přehled v časech a osobách, ale i tak mi trvalo trochu déle než jsem příběh přečetla.

Nejvíce sympatická mi byla postava Charlie - Tessyina dospívající dcera, která je v současnosti příběhu ve stejném věku, v jakém byla její matka unesena.Ale to si nesmí Tessa připouštět. Charlie vychovává pouze matka, protože její otec je vojákem na zahraniční misi. Ale pro svou holčičku udělá vše a my díky tomu máme možnost se s ním seznámit.

Tessa pro mě byla strašně zvláštní postavou. Snažila jsem se jí pochopit, ale její impulzivní chování není vždy na místě. Bylo by lepší, kdyby nejprve pořádně přemýšlela nad tím než něco udělá. Snad kdyby potkala svou nejlepší a jedinou věrnou kamarádku Lydii, se kterou vyrůstala a která byla její vrbou, změnila by trochu své chování. Ale kdo ví, kde jí je vlastně konec?

Nakonec jsem Černooké Zuzany ohodnotila zlatou střední cestou a to proto, že jsem čekala daleko více než jsem dostala - průměrný příběh se zbytečně velkou reklamou. Pokud ale vyjde autorce nějaká další kniha, ráda si jí přečtu, i když nebude mít velkou reklamní kampaň, protože jsem zvědavá, jak autorka během svého psaní vyzrává.

Komentáře (0)