Knížka pro děti o překonání zlozvyku vybíravosti v jídle

recenze

Příběh mlsného ježka Toníka je určený nejen dětem, které milují ježečky, ale především dětem vybíravým v jídle. Aniž by měly důvod, často trvají na tom, že budou jíst jen některá jídla, zásadně odmítají to, co maminka uvaří a ohrnují nos. Možná si řeknete, že s tím se vážně nedá nic dělat, že už jste zkusili všechno, ale uvidíte, že to jde zlomit. Vždyť to dokázal i takový zarytý odpůrce v jídle, jako je ježek Toník. Nevěříte? Tak dětem přečtěte tuhle knížku!

Ježek Toník je děěěěěěěsně vybíravý. Ježčí maminka chystá celé rodině takové pochoutky, které chutnají všem ježkům na světě – jako jsou např. lesní houby, oříšky, ovoce, žížaly, brouci a ptačí vajíčka – ale Toník nad vším jen ohrnuje nos. „Brrr! To mi nechutná! Tohle já s vámi jíst nebudu!“ Pořád dokola jí jen slaďoučké jahůdky, které ale dozrávají jen v létě. Maminka s tatínkem si už dělají obavy, co bude ten jejich kluk nezbedná jíst. Povzbuzují ho, aby ochutnal tohle a pak zase tamto, podstrojují mu, ale Toník ne a ne, a chce pořád dokola jen své jahůdky.

Jenže za chvilku bude zima, jahůdky jsou už dávno pryč, a Toník má strašný hlad. Všichni ježci se ukládají k zimnímu spánku, ale on je strašně vysílený, mrzutý a nemůže usnout. Zimu by totiž nepřežil. A tak se toulá lesem, až se před ním najednou objeví veverka a snaží se mu domluvit, aby se aspoň trochu najedl. Toník chce jen jahody. Ty ale v zimě nerostou. Nakonec se nechá přemluvit a vydá se se svou novou kamarádkou do jejího domečku. Veverka mu nabídne oříšek, hrušku, a dokonce i houbu. Zprvu nedůvěřivý ježek ochutná od každého trošku a zjistí, že všechno ježčí jídlo je výborné. Kamarádka veverka ho nechá ve svém doupěti, jinak by nepřežil zimu.

Děti, které odmítají jíst „všechno“, a často se vymezují jen na určitá jídla nebo potraviny, budou mít dříve nebo později problém. Příjem potravy se jim zúží na velmi malý výběr a mnohdy se stane, že tak tělo ve vývinu přichází o důležité vitaminy a minerály, dětem se kazí zoubky a nevyvíjejí se jim správně kosti, někdy mohou i málo růst a jsou podvyživené, přestože vypadají na první pohled zdánlivě normálně. Takové děti jsou pak často unavené, bez nálady, někdy i docela protivné, nemají dostatečně vyvinuté svaly a vlastně nevydrží dlouho nic pořádně dělat. A hned je zaděláno na veliký průšvih.

Na předsádkách knihy najdou čtenáři spoustu zajímavých informací o ježcích. Víte, že ježci žijí na Zemi už více než 15 milionů let? Patří k zákonem chráněným druhům a vyskytují se v Evropě, Asii a Africe. Hřbet a boky ježka pokrývá až 8000 bodlin! Když se narodí mládě, má jen asi 100 bodlin a ty jsou navíc docela měkké. Ježci moc dobře nevidí, ale mají výborný čich a sluch. Jejich oblíbenou potravou jsou žížaly, pavouci, šneci nebo brouci. Jsou to noční tvorové a samotáři. Na zimu se ukládají k zimnímu spánku, kdy se jejich tělesná teplota sníží až asi na 5 °C. A pozor! Ježci mohou mít různé parazity, jako jsou blechy a červi. Krmit je můžete granulemi pro kočky a vařenými vajíčky, k pití se hodí voda bez bublin, ale nesmíte jim dát kravské mléko. Z toho by měli bolesti bříška a průjem.

O autorce: Andrea Reitmeyerová se narodila v roce 1979 ve východním Frísku a vystudovala na vysoké škole v Mohuči obor komunikační design. Dnes pracuje jako ilustrátorka a spisovatelka na volné noze a žije se svou rodinou v Mohuči.

Komentáře (0)