Když si hra hraje s hráči

recenze

Game (2013) 4 z 5

/ Babouš

„Wanna play a game?“ Když drobný
zlodějíček Henrik Petterson, jemuž se přezdívá HP, ve vlaku najde lesklý šedý
mobil, pokládá to zpočátku za šťastnou náhodu. Jenže když na neodbytný dotaz,
zda chce hrát jakousi hru, odpoví kladně, jeho pohodlný život se dramaticky
změní.

HP si neuvědomuje, že od nevinných rošťáren typu krádež deštníku Hra pozvolna
přistupuje k násilí. Při jednom úkolu Henrik málem zabije svou sestru
Rebeccu, jež v policejním konvoji doprovází ministra.

HP Rebecce všechno řekne, jenže
organizátoři Hry o odhalení nestojí. A mladému muži začne jít o život.

Švédský spisovatel Anders de la
Motte se drží osvědčených znaků momentálně velice populární švédské krimi, ale
přidává k nim uvěřitelnou špetku konspirace a sci-fi. Výsledkem je
výborný, svižný a skutečně „thrilling“ thriller.

Možná se mi to četlo dobře proto, že
kniha je psána hovorovým jazykem se spoustou běžně užívaných anglicismů („You
Don’t Say!“, „some serious shit“ atd.), takže čtenáři do čtyřiceti let by se
čtením neměli mít problém. U starších čtenářů pro plné vychutnání bohatého
slovníku anglických nadávek doporučuji slovník nebo představivost.

Po poněkud slabším Nesbovi je to
originální návrat ke kořenům severské literatury. Stiegg Larsonn by byl hrdý.