Když obyčejné princeznovství nestačí...

recenze

Když jich bylo 35, byl to boj. Teď je jich 6 a začíná studená válka. Zbývající princezny už většinu své konkurence spolehlivě dostaly z kola ven, ale čím méně je kandidátek, tím se atmosféra začíná více napínat.
America je navíc pro krále něco jako černá ovce. Maxon ale dělá všechno, jenom aby America zůstala. A America se musí rozhodnout. Hodně rychle. Ve světle událostí, napadení a velkého nebezpečí ze strany rebelů je však veškeré rozhodování o hodně těžší a složitější.
Protože takhle krátce před koncem soutěže se každý špatný krok může rovnat velmi nepříjemné prohře. Ztratit příliš mnoho je příliš jednoduché.

V Selekci začíná jít do tuhého. Kiera Cass stupňuje napětí i intenzitu milostného trojúhelníku. Před Americou, zpočátku jistou, že Selekce není nic pro ni, teď stojí před velkým rozhodnutím. Bojovat o prince a stát se První a také budoucí královnou nebo nebojovat, ale ani neprohrát?

Druhý díl Selekce s sebou nesl velká očekávání. A myslím, že nejen u mě. Selekce je totiž kniha, na kterou nelze jen tak zapomenout. Je to luxusní dystopie plná přepychu a všeho, co by vás takové sci-fi-fantasy-dystopické knize mohlo bavit. Včetně milostného trojúhelníku. Což sice není nutný aspekt, ale k Selekci se hodí.
Elita je nicméně pokračování hodno úrovně Selekce. Kiera Cass se nedala zastrašit tím, že by se druhý díl nemusel povést a všem čtenářům to pořádně okořenila. Oproti prvnímu dílu je odvážnější v bojových scénách, ale také tam, kde se střetávaly myšlenky, ať už vyřčené nebo ne, všech finalistek Selekce.

Musím nicméně také říct, že America mě tentokrát neskutečně štvala. Ne celou knihu, ale občas jsem narazila na místa, kde bych ji nejraději zarazila do země. Nevzpomínám si, že bych ji takhle vnímala v prvním díle. V Elitě jsem ji tak ale vnímala. Naštěstí to nijak neovlivnilo rychlost ani spád děje.
Tak jako většina ostatních čtenářek (možná i čtenářů?) jsem si užívala chvíle s Maxonem. Ten kluk je jednoduše jako chodící cukrová vata s korunou na hlavě. A to si to on sám snad ani pořádně neuvědomuje. Líbí se mi, jak ho autorka vykresluje jako ohleduplného a přesto silného a důstojného. Upřímně, je mu velmi těžké odolat. Co se posledního článku trojúhelníku týká, Aspen je kus, to opravdu je, ale v porovnání s Maxonem?

Celkově se druhý díl Selekce opravdu povedl. Jak normálně politickým věcem v knihách (a nejen v knihách) nerozumím, tak v Elitě se mi tyhle aspekty líbily velmi. Přijde mi, že tím je celá kniha trochu modernější. Mám občas tendence zapomínat na to veškeré dystopické prostředí kolem a jediné, co zůstane je pohádkový zámek a princ. Cassovská politika mě vrací zpět do reality.
Knihám od Kiery Cass je těžké něco vytýkat. Protože jestli se vám líbila Selekce, Elitu si budete užívat také.

Komentáře (0)