"Když nemůžu dělat velké věci, můžu dělat maličkosti velkým způsobem." Martin Luther King Jr.

recenze

Velké maličkosti (2017) / MartinaF
"Když nemůžu dělat velké věci, můžu dělat maličkosti velkým způsobem." Martin Luther King Jr.
Na nejnovější knihu Jodi Picoult jsem se těšila. Miluji její romány, které se vyznačují dojemností, krásou a především kontroverzí.

Autorka Velké Maličkosti zasadila do nemocnice. Hlavní hrdinka je černoška Ruth. Pracuje jako sestra na porodním oddělení. Má dvacet let zkušeností, pacientky ji mají rády. Chová se ke všem rodičům a čerstvě narozeným miminkům úplně stejně. Jednoho dne je však přivolána k miminku, jehož rodiče jsou poněkud zvláštní. Chovají se odměřeně. Brzy vyjde najevo, že Brittany a Turk Bauerovi jsou skinheadi a rasisti. Jejich příkaz, aby se o malého Davise nestaral žádný afroamerický personál je jasný. Dochází ale k tragédii a miminko umírá. Ruth byla přítomna při resuscitaci a Bauerovi vše bohužel sledovali. Zranění a nešťastní rodiče Ruth zažalují. Roztočí se tím kolotoč událostí, při kterých vyjde najevo nejedna pravda.

Možná někteří mohou namítnout, že postavy jsou prvoplánově záporné a kladné. Myslím si, že i když autorka své postavy vykreslila s tímto úmyslem, věděla, co dělá. Otázka černošské populace je v Americe stále palčivá. Jodi Picoult se této otázky zhostila velmi dobře a vytvořila román, který se čte jedním dechem.

Jak je už u autorky zvykem, příběh vypráví hned několik postav. V tomto románu jsou vypravěči Ruth, Turk a Kennedy. Všichni tři svůj příběh přednáší v ich-formě, což je úplně ideální. Nemám proti tomu žádných námitek, protože tato forma se k danému stylu naprosto hodí.

Ruth jsem vám v krátkosti představila již o několik řádek výše. Je postava, která je především kladná. Oblíbila jsem si ji. Byla přímočará, spravedlivá a patří k těm, které si stojí za svým cílem.

Turk Bauer se ke skinheadům a vyznavačům bílé rasy dostal náhodou. Přesto ho tento kult plně oslovil a stal se jeho členem tělem i duší. Ztráta dítěte je hrozná věc a nikdo si nezaslouží, aby mu zemřelo, ať už je dotyčný člověk jaký je. Ale smrt odnesla Ruth, která se připletla do cesty rasistovi.

A nakonec tu máme Kennedy, mladou veřejnou obhájkyni, která čeká na svůj velký případ. Ten Ruthin ji zaujme a o to více se bude snažit, aby případ vyhrála.

Nebudu se příliš rozepisovat dále o ději. Stačí, když jsem nastínila přípběh v prvním odstavci. Věřte, že je to jen zlomek toho, co se v knize událo.

Autorčin styl je velmi poutavě psaný. Mám její knihy moc ráda, a i když jsem se snažila být objektivní, neubráním se nadšeným reakcím na Velké maličkosti. Je to kniha, která vás drží v napětí a vy jenom musíte číst, abyste se dozvěděli, jak to všechno skončí. A i když to možná tušíte, víte, že na konci na vás stejně bude čekat nějaký ten zvrat.

I když jsem z knihy nadšená, z úplného závěru jsem trochu rozpačitá. Konec mi přišel moc americký. Nemyslím si totiž, že se zlý člověk může stát přes noc hodným. To patří do pohádek, ne do reálného světa. Na druhou stranu jsou nejspíše výjimky, protože Jodi Picoult ve své poznámce poukazuje na fakt, že se některé události opravdu přihodily a ona tak vycházela ze skutečných příběhů.

Komentáře (0)

kniha Velké maličkosti recenze