Když je čtení výsada

recenze

Čtenářka (2018) / MartinaF
Když je čtení výsada
Na knihu Čtenářka jsem se opravdu těšila. Po přečtení jsem však dospěla k názoru, že kniha neurazí, ale ani nenadchne. Představte si svět, kde čtení je výsada. Většina lidí neumí psát ani číst a nemá tušení, co je to kniha.

Sefia vyrůstala v rodině, kde ji rodiče postupně připravovali na události, ke kterým by mohlo v budoucnu dojít. A ty události se opravdu přihodily - nejprve zemře matka a Sefiina otce někdo brutálně zavraždí. Jediný, kdo jí zbyl, je teta Nin, kovářka a zámečnice, a podivný hranatý předmět. Když neznámí lidé unesou i Nin, Sefia se rozhodne Nin najít. Na cestě ji doprovází mladík, který nemluví, zato je velice silný a vynikající v boji. Od Sefie si vysloužil nové jméno: Lučištník. Sefia postupně zjišťuje, co ta hranatá věc znamená - je to kniha. Sefia se sama naučí číst i psát. Během pátrání zažívá různá dobrodružství, která ji postupně vedou k cíli.

Nejspíš jsem o knize měla trochu jinou představu. Příběh se liší od ostatních knih z literatury YA. Je určená pro mladší čtenáře tak čtrnáctileté patnáctileté. Já už jsem za cílovou skupinou. Pokud se však od této škatulky odkloním, dostanu zajímavé vyprávění. Očekávala jsem trochu více propracovanějšího dobrodružství,

Čtenářka je první díl z trilogie Moře inkoustu a zlata. Když to vezmu kolem a kolem, je tento díl čistě oťukávací. Po přečtení anotací dalších dvou knih mi je jasné, že se příběh snad více rozjede a snad se dozvíme, proč je Kniha tak moc důležitá.

Prostě chci říct, že jsme svobodní. My rozhodujeme o tom, co budeme dělat a kým chceme být. Někdy o to člověk musí tvrdě bojovat, ale stojí to za to, rozhodovat sám. (Str. 312)

Co mi v knize moc chybělo, byla mapa. Vím, že v jedné cizojazyčné verzi mapa země, kde Sefia žije, existuje. Nerozumím tedy, proč v českém vydání chybí. Je to škoda, protože jsem se ztrácela ve jménech míst jako je Kellana, Oxscínie či Džahara. Byla to města, ostrovy nebo království?

Co se mi na knize ale opravdu moc líbilo, byla grafika. Některé řádky byly začerněné, některé řádky šly do ztracena nebo se také na jednom místě objevil otisk prstu. Co bylo také velmi originální, byly slova, která se ukrývala v číslování stránek. Jaké poselství v nich je? Nepovím, ochudila bych vás o zábavu z luštění.

Jednotlivé postavy mi přišly takové moc obyčejné a charakterově nevýrazné. Nezjistila jsem, zda lidé, co prahnou po Knize, jsou zlí nebo dobří. Jedna z postav, která mě zaujala, byl kapitán Rákos. Jeho tělo je potetované, každičký příběh jeho života má zaznamenaný na svém těle. A i když se mi příběh kapitána Rákose velmi líbil, opět mi ve vyprávění cosi chybělo. Čekala jsem něco rozvinutějšího a dobrodružnějšího.

Na to, že Čtenářka patří do literatury pro mládež, je zde příliš mnoho mrtvol. Spisovatelka neváhá popsat brutální smrt. Vím, že dnešní děti pohlíží na svět jinak než na něj pohlíželi dnešní třicátníci, ale přišlo mi, že tolik smrti tam být opravdu nemuselo.

Z knihy nejsem tak nadšená jako jiní čtenáři. Neupírám jí čtivost ani magii, ta se mi také zamlouvala, ale pořád jsem čekala, že přijde nějaký zlom či šok, ale ten nepřišel. Myslím si, že příběh měl mnohem větší potenciál. Ale uvidíme, třeba se to změní v následujících pokračováních.

Komentáře (0)

kniha Čtenářka recenze