„Když je člověk cvok, sotva záleží na tom, jestli je cvok židovský nebo křesťanský…“

recenze

Román s autobiografickými prvky vypráví příběh umělecky nadané, šestnáctileté židovské dívky Debory, která je po neúspěšném pokusu o sebevraždu poslána s diagnózou schizofrenie na léčení do psychiatrického ústavu v Chestnut Lodge. Zde navazuje nejmladší pacientka ústavu terapeutický vztah se slavnou lékařkou Dr. Friedou Fromm-Reichmannovou. Při téměř tříleté léčbě si dívka uvědomuje kořeny své nemoci a jakmile začíná velmi pomalu dostávat odvahu a chuť uzdravit se, opouští svůj vybájený svět Yru, aby se postupně vrátila do života. K tomu však patří i občasné regrese – návraty zpět. Paralelně s pocity děvčete jsou vylíčeny i pocity rodičů a sestry, jejichž život je Debořinou nemocí rovněž narušen. Zmítají se v pocitech viny, lásky, naděje i beznaděje. Stydí se za nemoc své dcery před svou rodinou i okolím, které posuzuje nemoc fyzickou a duševní velmi odlišně. Debora se nakonec dokáže své nemoci vzepřít, dodělává si maturitu a začíná žít „normální život“.
Joanne Greenbergová vychází ze svého vlastního prožitku. V současnosti je slavnou spisovatelkou s dobrým rodinným zázemím. Její životní zkušenost s psychotickým onemocněním a návratem do normálního života se stala optimistickým příkladem pro všechny s podobnou diagnosou nebo psychickými problémy. Zajímavé je, že v době, kdy byla Joanne hospitalizovaná, neexistovaly antipsychotické léky. Léčba byla obtížná a náročná, neboť lékaři – psychoterapeuti museli pracovat také s neklidnými pacienty. Neklidné pacienty pevně svazovali do mokrých zábalů nejméně na čtyři hodiny a je s podivem, že někteří, jako například románová Debora, byli za tuto metodu vděčni.
Frieda Fromm- Reichmannová byla představitelkou interpersonální teorie a teorie objektních vztahů a stala se průkopnicí dlouhodobých psychoanalytických terapií psychotických pacientů. Její terapeutická sezení s Joanne (Deborou) neprobíhala bez potíží. S pacientkou nebylo zpočátku možné navázat důvěrný vztah, protože její traumata z dětství způsobila, že ostatním lidem nedůvěřovala. Přestože se Joanne bránila opustit svůj bájný svět Yru, který ji ochraňoval před ztrátou vlastního já, dokázala doktorka nalézt její vnitřní sílu a jemně ji motivovat k uzdravení. Empaticky vnímá problémy své klientky, má pro ni pochopení a vytváří bezpečný prostor, ve kterém se může projevit. Říká: „Nenecháme toho, dokud to všechno neuvidíme. Až bude po všem, budeš si stále ještě moci zvolit Yr, když si to budeš skutečně přát. Chci jen, abys měla možnost výběru. Chci ti jenom poskytnout volbu; tvou opravdovou a vědomou volbu“ (Greenbergová, 1998, s. 117) .
Doktorka, přestože nevysvětluje všechny obtíže za pomocí oidipovského komplexu, věří na důležitost nevědomí a na traumata z dětství, která mohou ohrozit zdravý vývoj osobnosti. Také u Debory nachází zasunuté vzpomínky, které pomáhá vytahovat na povrch a interpretovat. V raném dětství, když její matka potratila, byla po určitou dobu ponechána v necitlivé „péči“ chůvy a bála se, že se matka již nikdy nevrátí. Matka se ale vrátila. V pěti letech lékaři diagnostikovali u Debory nádor, který způsobil, že neudržela moč a proto byla trestána a ponižována guvernantkou i rodiči. Přestože byla operace úspěšná, Deboře od počátku všichni lhali – lhali jí, že vyšetření nebude bolet a bolelo to příšerně. Říkali jí, že operací ji dají do pořádku a ona se bála, že ji zabijí. Nikdy jim nedokázala jejich neupřímnost odpustit a nikdy neuvěřila, že je opravdu zdravá. Krátce po nemoci se narodila Debořina sestra Sára, na kterou Debora žárlila a chtěla se sestry zbavit. Ve svých vzpomínkách má zafixováno, že chce sestřičku vyhodit z okna, za pomocí doktorky ale objeví, že to byla jen její fantazie. Ve škole těžce navazovala vztahy s vrstevníky a měla problém i se svým židovským původem. Na antisemitském táboře si začala utvářet svůj vnitřní svět Yru. V deseti letech školní psycholog poprvé upozornil rodiče na známky duševního onemocnění u jejich dcery. K svému otci má rozporuplné pocity, otec jí neustále připomíná nebezpečí, které ji může čekat od mužů. V průběhu léčebného procesu Debora odpouští oběma svým rodičům.
Joanne Greenbergová popisuje s velkou citlivostí vnitřní boj dívky trpící schizofrenií a velmi přesvědčivě ukazuje na protiklad konfliktů světa vnitřního a světa vnějšího u psychotických pacientů. Z drsného, pravdivého příběhu vyplývá, jak je při léčbě duševních chorob důležitý chápavý lékař – terapeut, který dokáže v pacientovi vyburcovat vnitřní sílu, bez níž by uzdravení nebylo možné.

Komentáře (0)