Kdysi dávno v Africe jsem políbila krále...

recenze

Mlhy Serengeti (2018) 5 z 5 / Ivuska.09
Mlhy Serengeti

Autorka Leylah Attar se u nás minulý rok proslavila knihou Papírová labuť. I já patřím mezi čtenáře, které toto dílo nadchlo. Proto bylo jasné, že žádnou další její tvorbu si nenechám ujít. Nakladatelství MOBA právě vydalo Mlhy Serengeti - milostný román s hořko-sladkou příchutí, který vás jednoduše dostane do kolen. Nebudu se pouštět do diskuzí ohledně toho, která z jejích knih je lepší. Jsou skvělé. Obě.

Ve své novince vás Leylah Attar zavede do úžasného prostředí Afriky. Právě tam se totiž příběh odehrává. Musím říct, že vykreslení přírody je dokonalé. Dostanete možnost setkat se tváří v tvář s takovými zvířaty jako jsou lvi nebo nosorožci. Dostane možnost prohlédnout si serengetský národní park. Tamější krajina je tak skvěle popsána, že i vy budete cítit zemitou, pižmovou vůni, kterou vydává. Budete si připadat, jako kdybyste stáli před zasněženými vrcholky tamějších hor. Je to prostě bezchybné.

Když nemůžeš mluvit, jenom poslouchej.

Už jsem prozradila, že tentokrát se autorka pustila do milostného příběhu. Hlavní hrdinové jsou tedy dva - muž a žena. Jack a Rodel. Obě tyto postavy spojuje tragická událost, při které Jack ztratil dceru a Rodel sestru. V tanzanském městě Amosha totiž došlo v nákupním centru k útoku na vládního ministra. V podzemní garážích vybuchla bomba, což připravilo o život řadu nevinných lidí. Kvůli tomu se setkávají dva naprosto odlišní lidé z různých částí světa: Jack žije v Tanzánii a Rodel v Anglii. Okolnosti jejich shledání nebyly zrovna šťastné. Stejně tak jejich první společné okamžiky. Rodel se totiž rozhodla, že dokončí to, co její sestra začala. A jediná osoba, která jí s tím může pomoci, je právě Jack. Ten je však naprosto rozhozený ze ztráty své dcery...

Občas musíme lidi, které milujeme, opustit právě proto, že je milujeme - protože jejich naděje a sny směřují někam jinam.

Jde o milostný příběh, takže dějová linka je v tomto směru místy trošku průhledná. Na druhou stranu přiznávám, že i zde mě autorka dokázala překvapit. Milostné peripetie jsou vlastně spíše takovým pozadím celého díla, protože autorka do svého vyprávění zapojila i vážnou problematiku albinismu. Albíni mají větší cenu mrtví (než živí). Jsou loveni pro části jejich těl, protože lidé věří, že v sobě ukrývají magické schopnosti. Dochází tak k chladnokrevným vraždám kvůli zisku a pověrám. S tím Rodel hodlá bojovat, aby uctila památku své sestry. Rozhodne se zachránit několik takových dětí, kterým hrozí, že jejich život vyhasne kvůli bláznivým touhám po částech jejich těl. Věřte mi, že v tomto směru zapomenete na všechny milostné aférky a budete si napětím okusovat nehty kvůli tomu, zda se jí podaří alespoň nějaké dítě zachránit. Napínavé okamžiky tedy knize rozhodně nechybí.

Nemám vůbec nic, co bych tomuto dílu vytkla. Autorka dokázala vše dokonale vystihnout. Napsala příběh, který vás chytí za srdce a při jehož čtení prožijete řadu různých emocí. Třešničkou na dortu je epilog - když už jsem si myslela, že mě autorka ničím nepřekvapí, tato část mě položila na lopatky. Pokud hledáte příběh, který se odehrává v netypickém prostředím a ve kterém touha a naděje zvítězí nad bolestí a ztrátou, rozhodně byste neměli Mlhy Serengeti minout.

Ty nejopravdovější, nejvýznamnější momenty našeho života jsou ty, které v nás vyvolají nějaké pocity.

Komentáře (0)

Přidat komentář