Kdo jinému jámu kopá aneb Zakopaný pes české detektivky

recenze

K českým detektivkám již delší dobu přistupuji s lehkou nedůvěrou. Posun nastal po nedávném přečtení Ten, kdo tě miloval (Marie Poledňáková) – moje nedůvěra se o několik stupňů prohloubila!
Na druhé straně takový inspektor Bergman (literární matkou je Michaela Klevisová) ostudu tomuto žánru na domácí půdě rozhodně nedělá.
V centru pozornosti čtenáře, autorky, několika mužů různého věku a posléze i vraha stojí Josefína Divíšková. Údajně mladá, zabývá se příležitostně malováním obrazů a živí ji učitelské povolání. A má to být taková slečna Marplová po česku. Vzhledem k uvedeným faktům bych věk posunula trochu směrem ke střednímu věku – matka dospělého syna už zase takové kůzle být nemůže. Její mladistvé vzezření nám autorka servíruje trochu křečovitě (oslovení „slečno“ opakovaně zazní z úst poněkud nevěrohodného hodnotitele), mladistvý elán jí upřít nemůžu. Šplhá po výškách, skáče bez zábran do nebezpečných míst, vydává se (sice okolnostmi donucena, ale i tak je to důkazem odvahy) sama přes les, ve kterém došlo před pár dny k dosud neobjasněné vraždě. A nebýt jejího ostrovtipu a neohroženosti, kdo ví, jak by to všechno dopadlo. Ale nepředbíhejme.
Ospalý prázdninový Brod se stává místem násilného činu. Dámská procházka lesem přinese smrt jedné ze zúčastněných. Alena Výborná je uškrcena a celé město v čele s Josefínou a inspektorem Tvrdíkem si láme hlavu, kdo a proč se chtěl potrhlé učitelky zbavit. Jaký motiv by mohl mít trochu příliš veselý vdovec? Jakou úlohu v tom sehrává místní honorace alias kšeftařská mafie kolem rodiny Pařízkových? Nebojácná Josefína je zárukou neustálé akčnosti – cesty do Prahy, slídění po městě i výpravy do nepříliš bezpečného okolí, ba dokonce si stačí nechat vytvořit zbrusu nový sestřih u kadeřnice (a vzhledem k tomu, co se tam dozvěděla, si to může dát i do nákladů). Nikterak nezanedbává ani svůj milostný (a potenciálně milostný) život – úsměvy hází na vše strany a málem na to doplatí. Málem je na místě – autorka má pro učitelku Josefínu připravena další dobrodružství….
Výhodou jakékoliv knihy odehrávající se na domácím hřišti je to, že se aktéři jmenují vesměs obyčejně česky (vlna severských krimi určitě rozšířila naše povědomí o tamějších jménech, nicméně některými knihami jsem se opravdu hlavně zpočátku prokousávala s tužkou v ruce). Také místopis je jednodušší a rázovité postavy středočeského maloměsta jsou čtenáři bližší než například pastevci sobů za polárním kruhem. Proto mi přišla přehnaná tak důsledná typizace aktérů – bezdětná učitelka střelená až na půdu, jiná zase důstojně zkostnatělá. Důsledně bohémská a rozverná Josefína, tvrdošíjně neodolatelný Tvrdík (že by nomen omen?), malé nevinné dítě, které přinese průlom do vyšetřování. Když autoopravna, tak to by v tom byl čert, aby za tím nebylo něco nekalého! A korunu tomu nasadí obecní blázen, duše čistá, který ví, jak být ve správnou chvíli na správném místě.
Humor a detektivní příběh – jak si navzájem stojí? Pokud se autor snaží žertovat příliš často, může vnést do děje nepatřičný prvek parodie. A tomu se dle mého mínění v tomto případě autorka mnohdy nevyhnula, i když připouštím, že to mohlo být jejím záměrem, který jsem já nepochopila. Slečna Marplová se zatím nemusí cítit ohrožena - St. Mary Mead je místem, kde se pohybují podstatně fikanější zločinci a na ty by ambiciózní čtyřicátnice, opustivši Prahu a nyní stojíc na straně zákona kdesi na brdském pomezí, prostě nestačila.
Josefíně a spol. dám příležitost i příště (ještě letos má vyjít Komu straší ve věži), ale zatím to (ani na zdvořilý) potlesk na otevřené scéně není. Možná jako velmi slušná povídka v televizních Bakalářích.

Komentáře (0)