Karin Krajčo Babinská, Hvězdy na cestě

recenze

Igorovi je šedesát tři a je známým a úspěšným hercem, což o sobě moc dobře ví a podle toho se také tak chová. Má sobeckou povahu a soustředí se celý život hlavně na sebe, takže kvůli tomu zanedbává problémy ostatních, hlavně blízkých ze své rodiny.

Jednoho dne ho překvapí zpráva, že zemřela jeho matka Marta a on má přiletět na Krétu, kde prožila podstatnou část svého života, aby vyřídil pozůstalost. S matkou se neviděl šestnáct let, takže se odcizili. Navíc má jako skvělý herec spoustu práce, která pro něj znamená hodně, proto se mu nikam letět nechce. Nakonec se sobecky (jak jinak) rozhodne, že si tuto cestu spojí s dovolenou u moře, kterou si dlouho nedopřál a na místě se setkává také z jeho dcerou Vandou, která sem přiletěla také kvůli smrti Marty, své babičky. Vanda je známá spisovatelka a moderátorka. Její manželství i celkově ona sama působí velice šťastně a až dokonale, což ovšem ve skutečnosti, jak už to tak bývá, není. Igor po nějakém čase pocítí, že je Vanda nešťastná, a to nejenom kvůli následkům své nehody z dětství, takže můžeme mimo jiné sledovat zajímavě se vyvíjející příběh otce a dcery, jak k sobě znovu nachází cestu, která se jim v minulosti ztratila.

Kromě Igora a Vandy poznáme i další postavy - Vandinu matku Terezu, manžela Adama, babičku Martu a její přátele z Kréty nebo třeba pianistu Matea. Všechny postavy mají něco do sebe a moc se mi líbily. Občas se u knih setkávám s tím, že jsou postavy hodně plytké, ale tady jsem měla možnost každou postavu pořádně poznat a ať už má každá postava vlastnosti jaké chce, svým způsobem mi každá byla něčím sympatická.

Celý příběh je krásně poskládaný. Je poznat, že má za sebou Karin studia režie, a také nějaké scénáře, protože píše opravdu krásně a dokáže přesně vyjádřit to, co chce čtenářům "ukázat". Moc se mi líbí hlavní myšlenka knihy „Každý má svůj příběh, jen ho nikdy nevidíme celý.“ Naprosto to knihu vystihuje. Spisovatelka nám krásně kousek po kousku příběhy postav z knihy odkrývá, takže na začátku si o každé postavě myslíte úplně něco jiného, než na konci, kdy se o jejich životech dozvíte více detailů.

Knížku jsem přečetla docela rychle, protože se čte úplně sama, člověk si u ní odpočine, i když příběh není taková ta lehounká oddychovka, je to kniha s dobrou myšlenkou. Knížku moc ráda doporučuju. Od Karin jsem četla už všechny její tři knihy a její styl psaní velice sedí. Už její první beletrie Za sny byla skvělá kniha a Hvězdy na cestě jsou ještě lepší, takže moc doufám a těším se, že to nebyla od Karin poslední kniha, protože je znát, že se jen a jen zlepšuje.

Komentáře (0)