Jsi moje světlo ve tmě, Brooke!

recenze

Šance (2014) / TerezaMondeková

Remy a Brooke museli překonat různé zkoušky. Její sestra, Škorpion, Remyho nemoc... bylo to těžké pro oba, ale zvládli to a jsou spolu. Ale nečekali, že jejich vztah bude muset projít dalšími... složitějšími zkouškami. Je jen na nich, jestli je překonají, nebo nechají osud, aby je převálcoval...

Jeho přítelkyně a fyzioterapeutka je jeho světlem ve tmě. Brooke je jeho světlem ve tmě. Stojí při něm v jeho nejhorších, ale i nejlepších časech. Podporuje ho, stojí při něm, uklidňuje ho, pomáhá mu a co je nejdůležitější... miluje ho.

Remy byl vždycky sám. Jeho nikdy nikdo nemiloval a ani on nikdy nikoho nemiloval. Myslel si, že nikdy v životě nenajde osobu, které by se mohl svěřit, otevřít se jí, svěřit se jí... nechat někoho nahlédnout do jeho duše, která je plná nenávisti a frustrací. Myslel si, že do konce života bude sám. V tom se spletl...

Tehdy na zápase, když viděl Brooke... stačil jeden pohled do jejích krásných očí a věděl, že je to ta pravá. Že jsou stejní. Stačil jeden jediný pohled a věděl, že její minulost je stejně temná jako jeho. Ona mu dala naději... naději na to, že si bude život užívat, že bude lepší člověk, že dostane šanci na lepší život... na život jaký chtěl.

Remy je připraven na novou sezonu a má tu nejlepší oporu. Brooke. Každý den si užívají naplno, ale pak přijde zpráva, která je šokuje... budou rodiči. Remy bude táta a Brooke bude máma. Ale nevyvíjí se to podle jejich představ. Při jednom zápase začne Brooke krvácet, hrozí jim, že by mohla z toho stresu potratit, takže se vrátí domu do Seattlu a Remy bude muset dál zápasit.

---

Ukázka:
Někdo zaklepe na dveře, ale my vidíme a vnímáme pouze jeden druhého. Vězní mě ve svých pažích. Srdce mám zlomené, nenávidím se za to, že to já jsem byla tím ostřím, které náš vztah zničilo. To kvůli mně jsme se rozešli. Vím, že při záchvatech potřebuje sex. Vím, že jsem odešla. Vzdala jsem se práva na Remingtona i na cokoli, co udělal nebo řekl.
Svým odchodem jsem si zlomila srdce a teď mezi nás vstupuje realita toho, co se stalo, a šlape i po těch posledních kouscích, co z mého srdce zbyly. A já tu teď stojím, v krku knedlík a dýchám s obtížemi jako drak, co bez ustání chrlí oheň.
Odtáhne se, aby otevřel dveře. Pak dovnitř vnese jeden z kufrů, které nám přinesl poslíček. Když se snažím projít okolo, chytne mě Remington za košili a přikáže: „Pojď sem, uklidni se.“
Vytrhnu se mu. Nevím, jestli se chci uklidnit, nebo ne. Chovám se iracionálně. To já jsem se s ním rozešla. To já od něj odešla. Ta, na koho se teď zlobím, ta, koho tak moc chci praštit, jsem já. Uvnitř mě štípe ostrá bolest. Setřu si slzu, když se obrátím ke dveřím, jimiž Remington dovnitř přináší další naše zavazadla.
Vím, že jsem to způsobila já. Protože jsem si myslela, že jsem silná a musím se chránit, a tak jsem ublížila jak sobě, tak jemu a celé kupě dalších lidí, protože jsem byla silná a myslela jsem si, že tak ochráním jeho i svou sestru – a místo toho jsem všechno podělala. Ale bolí mě to tak moc, že se chci zavřít v komůrce a brečet a brečet. V představách vidím zástup prostitutek s třpytkami na kůži, jak přicházejí do jeho pokoje, když není ani napůl při smyslech, a vím, že budu brzy zvracet.
Poslíčkovi proto řeknu: „Děkujeme vám. Mohl byste odnést tenhle vak a tamten kufr do jiného pokoje?“
Muž přikývne a vyjede i s vozíkem chodbou.
„Kam to jdeš?“ zeptá se Remington, když vyjdu z apartmá.
Zhluboka se nadechnu a otočím. „Chci dneska spát s Dianou. Není mi dobře a byla bych radši, kdybychom si o tom promluvili, až… až… až se uklidním.“
Zasměje se. „To nemyslíš vážně.“
Když ale dojdu k výtahu a stisknu tlačítko, abych přivolala kabinu, jeho smích rychle odumře.

---

Po přečtení prvního dílu jsem se okamžitě musela pustit do druhého. Nemohla jsem to vydržet. Tenhle díl mi přišel více napínavější a zajímavější, ale je to jenom o maličký kousíček lepší než první díl.

Ale hodně mě překvapilo, když Brooke zjistila, že je těhotná. Na mě to bylo moc rychlé. Já bych tam spíš dala epilog... o dva, tři roky později. Ale to je jenom věc názoru.

Komentáře (0)

Přidat komentář

---