Jsem s tebou.

recenze

Dýchej za mě (2017) 4 z 5 / TerezaMondeková
Dýchej za mě

Eliza Cummingsová má práci, která ji naplňuje. Je agentka a odvážně se vrhá do všech úkolů. Taky má úžasné přátelé, má ve svém životě lidi, kteří ji mají upřímně rádi, jsou její rodina. Ale její život se teď naruší. Hrozí, že vyjde najevo její strašné tajemství. Před deseti lety se jí podařilo dostat za mříže vraha, který byl dosouzen na doživotí. Eliza doufala, že tak konečně může začít žít, že bude do konce života svobodná, že bude moci začít znovu, aniž by někdo věděl o děsivém tajemství, které ukrývá.

Elize zavolal právní zástupce, který ji pomáhal dostat Thomase za mříže. Thomas se odvolal a jeho rozsudek byl zrušen. Thomas bude brzy na svobodě. Bude znovu zabíjet. Eliza ví, že si ale nejdřív přijde pro ni a zabije všechny lidi, které má ráda. To Eliza nehodlá dopustit. Proto nehodlá čekat, až si pro ni přijde. Ona si půjde pro něj a pošle ho do pekla kam patří. Má plán, ale to by se do toho nesměl plést on.

Wade Sterling. Arogantní, krutý, surový, drsný, nelítostný, odtažitý, samotářský vlk. Je to jeho maska a on nikdy nikomu nedovolil, aby pod ni nahlédl. Ale pak se objevila Eliza. Ta se mu dostala pod kůži a do hlavy. Nemůže na ni přestat myslet. Chce ji být nablízku, i když ho neskutečně rozčiluje.

Wade Elizu zná. Ví, jaká je. Neústupná, tvrdohlavá, paličatá, nerozumná, odvážná. Proto ho vyděsí, když v jejích očích zahlédne paniku a strach. Taky to, že se vyhýbá svým přátelům a kolegům... něco se děje. Ale Eliza nechce nic říct, nechce pomoct, ale Wade je odhodlaný Elizu bránit do posledního dechu, protože je jeho.


Ukázka:
Zbledla a těžce polkla, jako by měla v krku knedlík a nedokázala se ani nadechnout.
„Elizo,“ řekl drsně a už se nesnažil ovládat zlost, která jím cloumala. „Kam sakra jedeš a před čím utíkáš?“
Zavřela oči, ale Wade ještě stihl zahlédnout smutek zvolna prosakující do jejích zvlhlých očí. Byla až nepřirozeně bledá, člověk by si myslel, že se po té těžké zkoušce bude pomalu zotavovat, ale působila spíš jen vyděšeně, zranitelně a nejistě. Tyhle tři věci by si nikdy s Elizou nespojoval.
Páni! Jak je ksakru možné, že nikdo jiný neviděl to, co teď vidí on?
Eliza si unaveně opřela čelo o volant, který křečovitě svírala, až jí zbělely klouby na prstech. „To ti nemůžu říct, Wade,“ odpověděla tiše a zaskočila ho tím, že ho oslovila křestním jménem. Vždycky si od něj udržovala odstup a oslovovala ho příjmením, stejně jako většinu svých spolupracovníků v DBA. A najednou ho během pouhých čtyřiadvaceti hodin osloví křestním jménem dvakrát. Pochyboval, že si to vůbec uvědomila.
Zvedla hlavu, v očích pevné rozhodnutí, a viditelně sebrala síly. Upírala na něj pohled tak ledový, že by dokázal zmrazit krev v žilách.
„Nemůžu ti nic říct… nechci nic vysvětlovat. A teď slez z toho auta!“
Zdůraznila svoji žádost úderem do volantu tak silným, až sebou Wade trhl. Sakra, ta má páru, pomyslel si a přemýšlel, co spíš vydrží - zda volant, nebo její ruka. Pokud si myslela, že tím dodá svému výroku důraz, pak se jí to bohužel nepovedlo, neboť tak jen podtrhla, jak je zranitelná a… ztracená. K čertu s tím vším, vždyť vypadá opuštěně a zoufale! Jako by neměla na výběr. Jako by neexistovaly jiné možnosti co dělat. Jako by se o téhle její cestě rozhodlo už před lety a od té doby se na ni připravovala.
Věděl, že si Eliza uvědomuje, jak se před ním odhalila. Řekla nemůžu, a pak teprve spěšně dodala nechci. Copak je všemocný Dane, muž, který jí bezmezně věřil, tak zatraceně slepý? Protože jestli před ním Eliza stála v kanceláři tak, jak mu to Dane líčil, a Dane viděl a slyšel to, co teď on, pak jí měl okamžitě nasadit želízka a zůstat u ní, dokud by z ní nevytáhl pravdu. DBA přece má nesmírně cenné zdroje v manželkách některých svých členů. Zvlášť v Anne-Grace. Tak jak mohl dopustit, aby mu Eliza vyklouzla!
„Co mi nechceš vysvětlit, Elizo?“ zasyčel. „Nemáš sakra dost rozumu, abys mě požádala o pomoc? Pořád jen zachraňuješ svět a vůbec nemyslíš na to, abys chránila sebe samu. Přitom máš očividně nahnáno… a ještě jasnější je, že ti hrozí nějaké nebezpečí. Ne, ty prostě necouvneš, co? Nikdy. Přitom i úplný hlupák musí vidět, že dobře víš, že ti něco hrozí!“
Přestala se ovládat, oči jí plály a ruce měla sevřené v pěsti, jako by ji to stálo všechny síly, aby ho nepraštila přímo přes sklo auta.
„Nejde o mě, mně nebezpečí nehrozí!“ zaječela.
Na okamžik ho to zmátlo. Eliza byla pod tlakem vždycky klidná a zachovávala si chladnou hlavu. Nikdy ji neviděl takhle vyděšenou, dokonce ani když ji ti mizerové mučili a napůl utopili.
Zuří. To chápal. Trpí. To chápal taky.
Touží po pomstě. To jí viděl v očích. Bože, on se přece taky umí pomstít, a to nikoli v rámci praktik povolených zákonem. Ale ať už jim jde o stejnou věc, nebo ne, musí se mu svěřit, nechat všechno na něm a sama zůstat pěkně v bezpečí.
Co se to tu kčertu děje? Eliza odjíždí, o tom není pochyb, a určitě nejede na dovolenou.

Eliza... všichni o ní říkali, jak je odvážná, neústupná, ale mě přišla trošku jako fňukna. "Já nejsem cenná a drahocenná, já nejsem hodná, jsem zlá, můžu za to já..." Furt dokola to opakovala a opakovala a mě to už potom lezlo na nervy. Až potom, když přijala pomoc, tak přestala furt brečet a začala rozumně uvažovat.

Wade... se mi líbil. Vlk samotář, odtažitý, krutý, nafoukaný... byla to jenom maska. Prožil si kruté dětství a nebyl tak otevřený jako ostatní. Měl nasazenou masku, aby si od něho ostatní drželi odstup. Ale když se snažil Elizu chránit tak byl... ohleduplný, citlivý, majetnický, odhodlaný udělat cokoliv, aby byla v bezpečí. Chlap, který se nebál závazku, když našel tu pravou, tak ji nehodlal pustit. Navíc vypadal skvěle, opravdový alfa samec, bohatý, sexy... Chlap se vším všudy.

Už jsem od téhle autorky něco četla a docela se mi to líbilo, takže jsem se vrhla na další knihy. Líbila se mi hlavní myšlenka toho příběhu, líbil se mi děj, jakým kniha probíhala. Líbil se mi ten nápad na minulost hlavní hrdinky. Taky mám ráda knihy, ve kterých je detektivní, kriminální zápletka a romantika. Ale občas některé myšlenky byly opravdu zdlouhavé a něco se pořád dokola opakovalo. A navíc to chování hlavní hrdinky... Za to jsem se rozhodla hvězdičku ubrat, ale líbilo se mi napětí na konci knihy a docela i epilog.

V knize se mi líbil vztah hlavních hrdinů. Oba dva předstírali, že jim na sobě nezáleží. Uráželi se, provokovali se, popichovali se, ale furt to mezi nimi jiskřilo. Když byl jeden v průšvihu, tak ten druhý se nenechal odradit. Hlavní hrdina chtěl pomoct, protože si konečně přiznal, že mu na lize záleží a chtěl ji ochránit. Líbilo se mi, že se v té složité situaci konečně přiznali tomu druhému se svými city a přestali se tomu druhému bránit. I když to bylo možná trochu rychlé... nenáviděli se, přiznali si své city a byli spolu. Možná by bylo lepší, kdyby tam byl jejich vztah více rozvinutý, ale dobře.

Komentáře (0)

Přidat komentář