Jedno karamelové latte

recenze

Jelikož jsem poslední dobou dost zaneprázdněná a na čtení mi nezbývá tolik času, kolik bych si přála, rozhodla jsem se, že si ke konci ledna přečtu jen nějakou oddechovou „jednohubku“. Knihy, které si chci skutečně vychutnat, si totiž šetřím na méně hektické období. Můj výběr tedy padl na Espressologii od Kristiny Springer.

Kniha vychází z teorie, že každého člověka lze charakterizovat dle kávy, kterou má nejraději. Každému jedinci je tak možné na základě této teorie sehnat ideálního partnera. Sedmnáctiletá studentka Jane Turnerová, která tuto teorii vymyslela během své brigády v kavárně Coffee Joe, vytváří ideální partnerské dvojice ze svých zákazníků a zároveň se snaží přijít na to, který ze zákazníků je ideálním partnerem pro ni samotnou.

Námět knihy se mi ohromně líbil, i když, co si budeme namlouvat, originální zrovna dvakrát moc není. Teorií, dle kterých lze charakterizovat každého z nás, je totiž v dnešní době fůra. Proto jsem byla zvědavá, jak dané téma autorka uchopí. Těšila jsem se na propracovanou charakteristiku jednotlivých zákazníků, na podrobný popis celé teorie a na pořádnou zápletku. Místo toho se mi dostalo nudného příběhu bez výrazných postav. Děj si tak nějak volně plynul a o jednotlivých postavách jsem se prakticky nic pořádného nedozvěděla.

Samotná hlavní hrdinka – espressoložka Jane - mi přišla taková nijaká. Měla studovat, kašlala na to. Měla pořádně pracovat, místo toho každou chvíli sepisovala do deníku tu svou teorii. Měla být oporou své nejlepší kamarádce, ale vůbec jí to nešlo. Nic nedělala pořádně, navíc se z průšvihů vždycky bravurně vylhala. A ostatní postavy příběhu? No tak ty vedle ní jen tak nevýrazně existovaly. Její nejlepší kamarádka Em, spolužák Cameron, nepřítelkyně Melissa, vysněný partner Will, nadřízený Derek, spolupracovnice a zákazníci. Nic. Prostě nic o nich nevím.

Kapitola sama o sobě jsou pak charakteristiky lidí podle jednotlivých druhů káv. Na to, že je kniha na tomto v podstatě postavená, je těch charakteristik tedy dost poskrovnu. A pokud už se nějaká ta charakteristika v knize objevila, tak mi přišla těžko uvěřitelná. Spíš se mi zdálo, že byla přesně do detailu napasovaná na konkrétního člověka. Větší zobecnění jednotlivých charakteristik by určitě nebylo na škodu.

Mrzí mě, že jediné, co mohu na této knize vyzdvihnout, je nádherná obálka, která byla vedle námětu dalším důvodem, proč jsem si chtěla Espressologii přečíst. Co se všeho ostatního týče, tak pro mě byla kniha jedním velkým zklamáním. Myslím, že pokud by si autorka dala tu práci a více propracovala děj a psychologii postav, vytvořila pořádnou zápletku, celkově propracovala celou teorii a přidala pár stránek navíc, tak by to knize jen prospělo.

Komentáře (0)