Jantarové slzy

recenze

Knih o druhé světové válce jsou tisíce. Jsou kruté, mrazivé, plné lidské bolesti a smutku. Jantarové slzy nejsou nic jiného, než převyprávění bolesti tehdejší doby. Ale tak do poloviny knížky vás autorka vede po povrchu. Svou pozornost upínáte na malé děti, prostřednictvím kterých poznáváte válečnou atmosféru v tehdejším Prusku. Jste svědky mnoha nezdarů, odchodů a lidského úsilí. Tak, jak vše vnímají dětské oči. I přesto, že je matka snaží před válkou co nejvíce chránit. Pak jí totiž dojde, že mlčet nejde donekonečna a že jednou je potřeba tu krutost dětem odkrýt. Připadalo mi, že je tam té války málo, pak ale, že zase moc, snažila jsem pochopit dětskou mysl. Pak ale dojde k neúspěšné invazi německých vojsk do Ruska a rodina, kterou sledujeme, je nucena utéci do bezpečí. A tehdy to zlo pocítí doslova na vlastní kůži.

Kniha nabízí zajímavý pohled na život obyčejných německých rodin, které si válku rovněž nevybraly a snaží se starat o svá hospodářství, dobře a s pokorou žít, vychovávat své děti. Poznáme Němce, kteří uvěřili Hitlerově propagandě a slepě k němu vzhlíželi, než jim krutost války otevřela oči. První roky se jich válka prakticky tolik nedotýkala. Hospodařili na svém statku, a ano – museli odevzdávat úrodu, statek jim hlídali vojáci, ale vlastně se jim žilo dobře. Každou neděli se v kostele loučila nějaká rodina se svými nejbližšími, kteří padli ve válce. Pak ale i oni museli bojovat o přežití, tak jako miliony dalších.

Do Jantarových slz jsem se zprvu vůbec nemohla začíst. Z literárního hlediska je tato kniha opravdový skvost. Autorka oplývá krásným jazykem, neskutečně ponurým stylem psaní, který se k tématu této knihy velice hodil. Nicméně jsem se čtenářsky první půlku docela trápila. Četla jsem ji dlouho, musela se opravdu soustředit na každičký detail, protože jsem opravdu chtěla všechny souvislosti pochopit. Druhá polovina se rozjela víc a dostala se mi pod kůži. Pokud se zajímáte o válečnou historii, určitě by vás tato kniha neměla minout.

Komentáře (0)