Jak jsem vařila podle Koko

recenze

Menu podle Koko (2014) / angloumene
Jak jsem vařila podle Koko
Menu podle Koko byla moje úplně první vysněná kuchařská kniha. Štěstí mi přálo a najednou se objevila pod stromečkem. Moje prvotní nadšení bylo enormní. Po pár dnech ho ale vystřídalo rozčarování se nad nákladností vstupních surovin a poměrně pracnými postupy. Knihu jsem tedy odložila do šuplíku, kde pár let čekala na objevení mého kuchařského já.

Je tomu skoro rok, co jsem opětovně našla tuto prvotinu mnohaleté ikony české foodie scény. Ačkoliv Koko stále působí jako foodblogerka, její největší sláva už pominula. Přesto ji můžeme potkat na řadě food akcí nejen v Praze nebo si od ní můžeme koupit skleničku s vývarem. Jak ale vlastně dopadl její vstup do světa kuchařské literatury?

Kniha nabízí převážně hlavní jídla a je rozdělena do několika kapitol - kuřecí, vepřové, dobytek, ryby, zvěřina, bezmasé recepty, houby, recepty s květenou, grilování a sladká tečka. Jak je vidět, nejedná se o nijak přelomové, či překvapivé členění. Na druhou stranu jsme se spolu s Koko vrátili do roku 2014.

Jednotlivé recepty jsou zpracovány opravdu kvalitně. Ke každému najdeme fotografii a navíc při načtení QR kódu také video. Seznam surovin byl ve všech případech úplný, postupy zase relativně názorné a dostatečně popisné. Kuchařka se proto hodí i pro začátečníky. Autorčin přidaný text k jednotlivým receptům samozřejmě není kdovíjak kvalitní, ale chápu, že se jedná o knihu od foodblogerky, takže by jeho absence asi byla celkem překvapivá. Výsledná chuť pokrmů byla také spíše dobrá. Je vidět, že si autorka všechny recepty mnohokrát vyzkoušela, a opravdu nenutí své čtenáře do nepovedených kuchařských pokusů.

Co mě na knize mrzí asi nejvíc je absence jakékoliv koncepce. Trochu to na mě působí, jakoby Koko měla potřebu zavděčit se každému a tak v kuchařce vedle receptu na vepřový bůček najdeme recept na "vegetariánskou superhmotu" atp. Obdobně není vůbec jasné, jestli se jedná o knihu, která nabízí nové, neotřelé recepty nebo o českou klasiku v trošku modernějším kabátku. Zdá se mi, že spíše druhá varianta je pravdou. Řada pokrmů sestává primárně z masa, ty střídá mnoho variací na nejrůznější nákypy, najdeme tu recepty i na knedlíky nebo vývar. Ze současné populární kuchyně nechybí recept na burger, hot dog, pizzu, žebra nebo zeleninové kari. Ve výsledku trochu překvapí, že se mezi tím vším objevuje také galantina, brokolicový závin nebo kofta pilaf.

Přes záplavu vlastně dost tradičních receptů, domácí kuchaře jistě překvapiví surovinová i časová náročnost. Autorka pro vylepšení volí suroviny, kvůli kterým budete muset zajít do specializovaných prodejen a nenecháte za ně zrovna malé peníze (jako např. u ryb nebo zvěřiny). Většina receptů navíc nejde s aktuálním trendem - čím méně času v kuchyni, tím lépe. Nakonec se uvaření nějakého pokrmu vlastně může stát solidním víkendovým dobrodružstvím, spojeným s hledáním všech surovin i vyhříváním se u plotny.

Celkově knihu hodnotím jako perfektně technicky zvládnutou. Autorka má všechny pokrmy vyzkoušené, dobře a návodně popsané. Kromě osobité ilustrace nabídla také řadu spíše klasických, ale moderněji upravených receptů. Hlavní výtka patří její zjevné snaze zavděčit se každému, takže kuchařka není nijak koncepčně uchopena a nabízí něco pro všechny a vlastně pro nikoho. Osobně bych se příště zaměřila na českou klasiku, která je jejímu stylu nejbližší a vůbec se nevydávala směrem asijské, arabské či prvoplánově vegetariánské kuchyně.

Komentáře (0)

kniha Menu podle Koko recenze