Doktor Živago

recenze

Doktor Živago je jedním z nejvýznamnějších děl Borise Pasternaka. Věnoval mu celých deset let práce a po jeho vydání za něj byl oceněn Nobelovou cenou za literaturu. Pod nátlakem sovětského režimu ji ale musel odmítnout. Mezi Pasternakova další významná díla patří například novela Malá Ljuversová (1922) nebo autobiografická próza Glejt (1931). Pasternak žil mezi lety 1890-1960 a přibližně v této době se odehrává i samotný příběh doktora Živaga (někdy od začátku dvacátého století do druhé světové války).
Román s tradiční ruskou rozvážností vypráví životní příběh Jurije Andrejeviče Živaga. Začíná pohřbem jeho matky a to v době kdy byl ještě chlapec. Ujímá se jej velký intelektuál a Živagův strýc Nikolaj Nikolajevič. Společně se vydávají do Moskvy, kde chlapec vyroste a shledá se se svou první velkou láskou a budoucí manželkou. V té době je Rusko zmítáno vlnou nepokojů, které později vyvrcholily v Ruskou buržoazní revoluci v roce 1905. Živago se díky své bezbřehé lásce k vědění stává doktorem. Toto jeho povolání mu v průběhu života přináší nejrůznější potíže, ale někdy mu naopak pomůže. Jeho život je průběžně řízen zvláštními náhodami, někdy více, někdy méně uvěřitelnými. Během let se ze zaníceného prorevolučního intelektuála stává spíše umírněným a nakonec docela zlomeným a k ostatnímu dění ve světě otupělým člověkem. Hlavní dějovou linkou je Živagův vztah k jednotlivým ženám, se kterými žil různou dobu. Zdá se, že nejsilnější city chová k Larise Fjodorovně. A to v době, kdy jsou oba dva v jiném manželství. Konec knihy je ve chvíli, kdy se Živago rozhodne vzít svůj život opět do vlastních rukou, ale jako by bylo dopředu jasné, že jeho snahy budou nakonec marné, nemá příležitost svou práci dokončit.
Kromě hlavní dějové linky se kniha věnuje dost podrobnému popisu Ruska na počátku dvacátého století. Jak již bylo zmíněno, nejprve Pasternak představuje revoluční náladu v roce 1905, kdy v Moskvě vznikaly barikády, za kterými protestovali zástupci studentů atd. Po té co Živago dospěje, vydává se bojovat za Rusko během první světové války. Přirozeně vykonává službu vojenského lékaře. V době, kdy už je jasné, že je jeho země na ústupu a tato válka je ztracená, dochází k vlně dalších bouří. Živago se dokonce na frontě setkává se samotným carem, kterého popisuje jako plachého nerozhodného člověka, který zcela jistě nedokáže vést celé Rusko. Po té co začaly vznikat lidové bouře proti zkostnatělému carskému Rusku, podává Mikuláš II abdikaci. Místo něj se k moci dostává Prozatímní vláda, která se snaží frontu udržet. Nicméně se fronta postupně rozpadá, vojáci se rozdělují do různých skupin a bojují spíš sami proti sobě, než proti vnějšímu nepříteli. Živago také odjíždí z fronty domů do Moskvy, kde ho čeká nepříjemné překvapení. Místo metropole plné života Pasternak představuje Moskvu těchto let spíše jako bortící se město. Lidé nemají žádnou práci, po ulicích se povaluje smetí, mnoho jeho obyvatel se snaží uprchnout na venkov. Hlavním problémem všech lidí je, kde sehnat jídlo a dřevo, aby neumrzli během tuhých ruských zim. V roce 1917 dochází v Petrohradě k Velké říjnové revoluci, jejíž dopady přechází i do Moskvy. Později je díky nedostatku potravy i Živagova rodina nucena odjet na Ural na venkov, kde očekává, že bude alespoň dostatek jídla. Díky dlouhé cestě vlakem se čtenář může seznámit se součastnou situací mezi jednotlivými povstaleckými tábory. Hlavní boje se odehrávají mezi „rudými“ a „bílými“. Rudí pochopitelně představují bolševiky, komunistickou stranu popřípadě „vládu proletariátu“ a bílí představují protibolševické síly. Mezi těmito hlavními tábory se vyskytují i jiní vzbouřenci jako například lesní partyzáni. Po nějaké době ničím nerušeného života na venkově, je Živago unesen právě touto lesní partyzánskou organizací, ke které se postupně přidává stále více dobrovolníků, protože je vidí jako lepší řešení než rudé nebo bílé. Nakonec boje ustávají, do čela se s konečnou platností dostává komunistická strana v čele s Leninem. Pohnutky obyčejných lidí k boji mezi sebou samotnými jsou v knize několikrát vysvětlována. Pasternak se k nim nestaví nijak kladně, ale ani ne příliš negativně. Zdá se, že Rusku bylo předurčeno, aby došlo k velkým změnám. Lidé trpěli mnoho stovek let pod nadvládou cara. Konkrétně se jednalo o lidi z nejchudších poměrů, kteří nikdy neměli šanci na lepší život, a právě z těch byla tvořena většina Ruska. Autor s pomocí různých postav vysvětluje, že bylo jasné, že nastal ten okamžik, kdy se obyčejný lid musí postavit té dlouhotrvající krutovládě. Otázka byla, jakým způsobem se to stane. Řešení se objevilo brzy v podobě Marxových teorií. Na závěr knihy Pasternak ještě zmiňuje druhou světovou válku, a jak si při ní Rusko stálo. Díky tomuto velmi podrobnému popisu historického vývoje Ruska na začátku dvacátého století by se dalo Pasternakovo dílo téměř označit, za velmi čtivou učebnici dějepisu. Kromě výčtu historických událostí nás ale autor seznamuje i s tím, jak se žilo lidem v této době.
Čtenář má možnost seznámit se s celkovým společenským převratem té doby. Lidé z nižších vrstev si během let přehnané úcty k vyšším vrstvám vytvořili odpor k jakékoliv vzdělanosti a snad ještě hůř velkému majetku. Samotnému Živagovi je několikrát vytýkáno, z jaké vrstvy pochází. A to i přes to, že jednal jako doktor a pomáhal ostatním. Dochází ale i k jiným proměnám. Během mnoha let neustálých bojů se mění psychika všech lidí. Díky tomu, že byli neustále poháněni strachem o svůj vlastní život a o život svých nejbližších, stávají se z nich nelítostné nástroje. Pasternak popisuje, jak lidé přicházeli o své dřívější zásady. Přijímá heslo člověk člověku vlkem a popisuje běžné situace, kdy se na cestě potkali dva poutníci, ale museli se sobě navzájem vyhnout. Kdyby to tak neudělali, hrozilo by, že se je ten druhý pokusí zabít, pouze z čirého strachu, že by to mohlo být naopak. Tento strach o holí život nepramení pouze z nekončící války, ale zůstává zde i v době, kdy se komunistická strana plně ujímá moci. Dochází k vlně zatýkání a poprav, které ohrožují i Živaga. Mezi lidmi kolují fámy, kdo už je na „černé listině“ a koho brzy odvedou. Dochází i k tomu, že je jednotlivec zatčen, odsouzen, poslán na Sibiř, propuštěn, omilostněn a poté zase zatčen. Nikdo nikdy neměl jistotu, jestli si brzy nepřijdou i pro něj nebo pro jiného člena z jeho rodiny. Z knihy zjevně vyplývá, jak totalitní režim potlačoval jednotlivé charaktery. V neustálém strachu z toho co přijde dál, nebyli lidé schopni samostatně jednat. To se projevuje i na nám známém doktorovi, který po opětovném návratu do Moskvy trpí jakousi otupělostí, které se nedokáže zbavit. Během jeho návratu do hlavního města, Živago může sledovat, co za sebou válka nechala. Prochází vypleněnými nebo spálenými vesnicemi, ve kterých nikdo nežije. Místo lidí sklízí pole s obilím myši. Krajina je celkově pustá a bez lidí, ti se buď někde skrývají anebo jsou mrtví. Mezi dalšími musím zmínit určité rozkastování lidí, které se v knize častokrát objevuje. Jedná se o to, že se často vykytují osoby, které „mají konexe“. Ti se obvykle vymykají životu většiny obyvatel a rozdávají svým známým zásoby. I když je původ jejich bohatství vždy zcela nejasný, snaží se pomoci alespoň těm, které mají blízko u sebe. Někteří z nich si ale často uvědomují, že jejich moc je jen krátkodobá a že jim hrozí, že se za čas režim obrátí proti nim. I v tomto případě se ukazuje, že každý musel žít ve strachu, zda vůbec mají nějakou budoucnost.
Kromě historických a společenských zvratů jsou v knize popsány také zvraty ekonomické. Ten základní samozřejmě přichází s tím, kdy se k moci dostává prostý lid. Majetek bohatých je zabavován, vše je postupně znárodňováno. Peníze přestávají platit, ale někdy trvalo déle, než byly dovezeny nové a tak mezi sebou lidé směňovali s pomocí barterového obchodu. Samozřejmě se s nástupem komunismu nesmělo žádným způsobem podnikat a tak bylo zakázané i to, že lidé z vesnice dováželi obyvatelům Moskvy něco ze svých statků a vyměňovali to za cennosti, které byly Moskvanům kničenu. Poměrně dlouhou dobu trvalo, než se do Moskvy dostaly přídělové lístky, na základě kterých dostávali jídlo. Všechny obchody byly zavřené a společnosti nefungovaly. Bylo tomu tak proto, že se jednalo o znárodněné podniky, které zatím ale nikdo nespravoval. Na vesnicích poté během bojů docházelo k tomu, že byli venkované nuceni odevzdávat svoje zásoby pro armádu a tak nakonec hladověli i oni. Uvolnění přišlo až později na příkaz Lenina, který si uvědomil, že přísné přerozdělování nevede k dobrému zásobení občanů a proto povolil malé podniky.
Pasternak se mimo těchto rovin věnuje i různým filozofickým otázkám. Mimo jiné se zamýšlí nad otázkou židů a jejich nespravedlivým osudem. Zabývá se také tím, co je to skutečné myšlení nebo zápal nad daným tématem. V tomto směru zmiňuje i Živagovo rozčarování, kdy někdy na začátku třicátých let zjišťuje, že jeho přátelé jsou tak poskvrněni režimem, že se již nedokážou věnovat nejrůznějším vědeckým otázkám.
Celkově bych Pasternakovo dílo shrnula jako velmi působivé převyprávění těžkého osudu ruského obyvatelstva, které si v počátcích revoluce jistě neuvědomovalo, že jejich boj povede k dalším rokům nesvobody. Autor své dílo vypravuje poměrně neutrálně, jakoby kladl důraz na to, aby si čtenář utvořil vlastní názor. Zajímavé mi přišlo, že Živagova největší láska nebyla jeho ženou, kterou naopak podváděl. Pasternak díky tomu působí velmi volnomyšlenkářsky, zjevně nepropadal konvencím své doby. Zároveň jeho styl zůstává tím „typicky ruským“. Příjemné je i to, že pokud se čtenář příliš nevyzná v dění v Rusku té doby, kniha ho s ním dokáže nenásilně seznámit. Každá z dějových rovin by mohla být samostatnou knížkou a díky tomu se tam vyskytovaly i poměrně dlouhé pasáže úvah jednotlivých postav, které byly po nějaké době snad až příliš podrobné. Pasternak dokázal seznámit s událostmi v jednom z největších totalitních režimů. S nadějemi, které do něj lidé vkládali a nakonec i s pokřivením jeho občanů, které s ním bylo spojeno.

Komentáře (0)