I smile when I´m angry.

recenze

Co se děje s naším smutkem, jakou zprávu od nás dostává, když ho od sebe odháníme a usmíváme se?
Co se děje s naším přehlíženým smutkem?
To, co je nevyjádřené, skryté, vyhnané mimo záběr, přece nezmizí, ale spíš sejde do podzemních chodeb, do sklepů, vyleze na půdu, avšak naše tělo neopustí.

Tato kniha lahodí nejen našemu oku, ale hlavním účelem je pohladit naši duši.
Ať už procházíte složitější etapou života, potřebujete najít rovnováhu mezi denními povinnosti a osobním životem, nebo si jen chce rozšířit obzory v oblasti osobního rozvoje je tato kniha právě tou pravou.

Kniha je rozdělena na tři části ve kterých se třeba i poznáte, já to tak měla. Autorka (socioložka, psycholožka a koučka) nám díky svým osobním zkušenostem a z vyprávění svých klientů přiblíží, jak se "spřátelit" s naším vnitřním hlasem a uvědomit si rovinu, mezi prací a naším osobním životem.
Moc se mi líbí, jak se v průběhu kapitol mění koláže a náhled na samotnou proměnu ..

Každý z nás jsme soudce a jako takový rozhodujeme, stanovujeme podmínky, máme nad naším životem veškerou moc. Proto jej neprožívejme, ale žijme.

"Všechno se v jedné chvíli otevírá i zavírá."

Komentáře (0)