Hrůza v hlubokém lese!

recenze

Kořist (2021) 5 z 5 / TerezaMondeková
Kořist

Dvaadvacetiletá Eileen se rozhodla, že si udělá takovou menší túru do lesa Ashlough. Zaplave si, něco nakreslí, nafotí... ale člověk míní, život mění. Přestože je Ashlough docela vyhledávanou lokalitou, tak se často stává, že lidé, kteří do lesa vstoupí... se z něj už nikdy nevrátí. To bohužel platí i pro Eileen. Je už několik dní nezvěstná. Našel se jenom její fotoaparát na břehu řeky s podivnými snímky.

Policie velmi brzy uzavře vyšetřování. Eileenin bratr Chris věří, že je jeho sestra stále naživu, proto se s dalšími kamarády domluví, že se vydají do lesa a pokusí se Eileen najít. Ale čím hlouběji jdou do lesa, tím divněji si připadají, nalézají podivné stopy. Začínají si připouštět možnost, že v lese nejsou sami a hlavně, že ani zmizení Eileen nebyla náhoda. Ale na útěk už je příliš pozdě... Boj o život už začal!


U téhle autorky jsem zvyklá na strašidelné domy, duchy, takže jsem vůbec netušila, co mě v téhle knize čeká. Nakonec jsem byla hodně překvapená. Jedna z nejlepších knih autorky. Je sice pravda, že jsem se opět moc nebála, ale v knize nechybělo překvapení, nebezpečí, akce, napětí. Navíc kniha je rozhodně chytlavě napsaná. Kapitola vždycky končila v tom nejlepším a já se musela hned pustit do další. Líbilo se mi, že kniha je popisována z pohledů více postav, že se to střídalo. Občas jsem během knihy byla v šoku. Ale v knize byly i smutné momenty. Dalo se čekat, že se tam budou, ale stejně jsem slzy neudržela. Ale to odhalení na konci knihy... moc překvapená jsem nebyla. Asi v polovině knihy mě napadla na vteřinu myšlenka, že to může být takhle.. a měla jsem pravdu.

Na začátku mě hodně štval přístup policie. Chápu, že nemůžou jen tak vyhlásit pátraní pokaždé, když někdo přijde, ale zároveň to takhle ignorovat, házet všechny do jednoho pytle nebo říkat, že nemá cenu je hledat, protože už jsou nejspíš mrtví a že pravděpodobně nenajdou ani tělo... to mi přijde zase moc.

Taky mě na začátku štvalo chování přátel k Toddovi. Kdyby se mi někdo blízký ztratil, tak byl se ho vydala sama hledat, ať už by to bylo kdekoli. Nedokázala bych jen tak sedět a čekat. Možná by to bylo hloupé, nezodpovědné, ale prostě bych se nedokázala držet stranou.

Kniha ukazuje, jak se nevinný výlet nebo procházka může pěkně zvrtnout. Stačí sejít z cesty, ztratit se a už se nevymotáte. Já sama mám strašně ráda procházky v přírodě, lesích. Ale po přečtení téhle knihy na takové výlety sama chodit rozhodně nebudu.

Komentáře (0)

Přidat komentář