Hračkář hledá nové oběti

recenze

Hračkář (2019) / LukBook
Hračkář

Andrew Mayne přichází s další knihou ze série Naturalista. První díl Šelma si získal slušný ohlas, půjde Hračkář správným směrem po dobře vyšlapané cestičce?

Hned na úvod musím říct, že Šelmu jsem prozatím nečetl. Na českém knižním trhu prostě vychází tolik novinek, že i některé z těch zajímavějších musím minimálně nechat na později. Rozhodně ovšem doporučuji začít tuto sérii prvním dílem. Jedná se sice o volné pokračování, můžete se těšit na zcela nový případ, ale zároveň se při čtení dočkáte opravdu hodně spoilerů na Šelmu. Prakticky je potom už zbytečné ji číst.

A o co v samotné knize jde? Profesor Theo Cray se dostává k dalšímu nevyřešenému případu. Tentokrát ho kontaktuje zoufalý otec, kterému před několika lety zmizel jeho syn. Jedinou stopou se o něco později stává legenda o muži s přezdívkou Hračkář, který má mít na svědomí daleko více obětí. Theo se pouští do vyšetřování na hranicích zákona, a navíc mu někdo neustále hází klacky pod nohy.

Nejdříve se podíváme na hlavní postavu. Theo Cray je tak trochu zvláštní patron. Díky předchozímu případu se na něj obrací lidé, kteří shánějí pomoc při pátrání po pohřešovaných. A přestože Theo není žádný policista, rozhodne se jednomu z nich pomoct. Při pátrání po únosci dítěte se nebojí často obcházet zákon, což mu zrovna nepomáhá v očích policie. Vlastně se mi tohle na něm líbí. Není to klasický slušňák, ale zároveň se snaží všemi způsobit dojít k pravdě. O jeho osobním životě se toho člověk příliš mnoho nedozví. Celý příběh se vlastně věnuje vyšetřování a nemá čas na nic jiného.

Samotná zápletka je poměrně promyšlená a napínavá. Možná jsem podle anotace čekal trochu víc mysteriózních prvků. Záporák je uváděn jako postava z legend a celkově na mě z popisu knihy působí dost tajemně. Ve skutečnosti je ovšem pravda trochu jiná.

V příběhu jsou často používány odborné termíny a různé popisy, které nemusí úplně všem vyhovovat. I já se v nich párkrát trochu zamotal a přišli mi někdy až trochu nudné. Na druhou stranu to může být pro někoho i klad, takže to nechám na posouzení samotných čtenářů. Kapitoly jsou jinak přiměřeně dlouhé a po většinu času docela rychle plynnou. Pouze úvod je trochu pomalejší, ale to mi ani příliš nevadilo.

Nejoriginálnější je v Hračkářovi asi způsob vyšetřování, který je opravdu trochu nestandardní. Může za to i profese ústřední postavy, protože se nejedná o klasického strážce zákona. Přesto pracuje u vládní agentury, a tak si může obstarat dokumenty, které by běžný občan asi nedostal.
Zároveň se ovšem často vystavuje riziku, že si na něj došlápne policie. Někdy to na mě působí až trochu moc nerealisticky, že by všechno obětoval kvůli někomu cizímu. Ale jsem holt trochu zkažený dnešní sobeckou dobou.

Velké plus si zaslouží obálka, která je opět krásně provedená a rozhodně vás na první pohled naláká. Což je koneckonců i její účel. Určitě se v žádné knihovně neztratí.

Hračkář je rozhodně zajímavý a v některých faktorech originální thriller. Jako každá kniha má i své mouchy, ale veskrze poskytne fanouškům tohoto žánru dobrý a pohodový literární zážitek. Jestliže máte doma Šelmu, určitě vás bude bavit i toto volné pokračování. A možná si po jeho přečtení budete dávat větší pozor na své děti.
Hračkář totiž může být i za rohem vaší ulice.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkujeme společnosti Euromedia Group, pod jejichž značkou Kalibr tato kniha vyšla.

Komentáře (0)