Hra o dědictví.

recenze

Myslím, že novinku ze stáje YOLi, v níž mladá Avery k nečekánemu bohatství přišla, netřeba blíže představovat, protože obletěla IG jako raketa (co si budem, ta obálka se fakt povedla). U čtenářů sklízí samé nadšené reakce, u mě se však nadšení nekonalo...

Takhle, nečekala jsem žádnou vyšší dívčí, tyhle knihy občas čtu, páč vzhledem k profesi chci mít přehled i v literatuře pro mládež, a zároveň je to fakt odpočinková četba (i když i mezi YA se najdou poklady, nad nimiž musí člověk přemýšlet a které vás opravdu obohatí).

Vzhledem k anotaci jsem čekala, že se v knize bude řešit hlavně záhada, proč chudá dívka k milionům přišla, že to bude sám hlavolam, šifra, tajemno, že napětím budu otáčet stránku za stránkou, ale tohle se nekonalo. Bohužel příběh u mě nezafungoval tak, jak jsem očekávala, celé se to tak nějak táhlo...

A stejný problém jsem měla i s romantickou linkou. Vzhledem k žánru chápu milostný trojúhelník, kdy hlavní hrdinka stojí blízko jednoho ze čtyř sexy úžasných bratrů a uvědomuje si každičký kousek svého těla a cítí sálající žár, ovšem ani tohle nefungovalo, nějak mi tam chyběla ta pověstná chemie...

Konec už byl lepší, svižnější a vcelku zajímavě naznačil, kudy se bude ubírat pokračování... Škoda, že v tomto duchu nebyl veden celý příběh, myslím, že to bych si pak knihu užila opravdu pořádně. A byť mě díky konci autorka nalákala na pokračování, musím bohužel konstatovat, že momentálně pro mě Hra o dědictví byla jako celek spíše zklamáním (ale pokračování si zřejmě přečtu, protože závěr příběhu byl jiné kafe a véřím, že by si u mě autorka mohla napravit reputaci).

Komentáře (0)