"He's my cat! He's not God's cat! Let God have his own cat!"

recenze

Když jsem knížku začala číst, myslela jsem si, že ji budu mít dočtenou hned. Není nijak dlouhá a písmo je taky celkem velké. Tak tomu ale nebylo. Myslím, že tomu ani není tolik na víně knížka, jako spíš já. Nebo lépe řečeno má škola. Štafetu jsem totiž četla během největšího vytížení ve škole a nejspíš prave toto je ten důvod, proč mi trvalo tak dlouho ji dokončit.
Knížka sleduje příběh mladé rodiny, která se z Chicaga přestěhuje do malé vesničky. Za takovou hlavní postavu můžeme asi označit Louise, který pracuje jako doktor na univerzitě. Louis má manželku Rachel a dvě malé děti. Přes cestu bydlí starý pár, Jud a jeho manželka. Všechny tyto postavy jsou pro příběh důležité a každá tam sehraje svoji roli a to se mi líbilo. To je k nim ale tak vše. Žádná mi moc nepřirostla k srdci, neměla jsem nikoho (ne)oblíbeného a spíš jsem se s nimi tak nějak sžila asi.
Co se děje samotného příběhu, tak ten mě bavil. Ze začátku se mi zdál takový táhlý a nezajímavý, ale to nejspíše bude hlavně kvůli nedostatku času na čtení. Jak jsem pak knížku četla po delších částech, bavila mě víc a víc.
Od Kinga jsem četla zatim jen tři knihy, ale troufám si říct, že toto je typická Kingovka. Jedna věc kterou King fakt umí je vytváření napětí. Po celou knihy máte pocit, že se nic neděje a něco očekáváte. Víte, že se něco stane, ale nevíte co a kdy. To mě na něm baví a přesně to se stalo i tady. Celou dobu se vše stupňovalo, stávaly se horší a horší věci, ale ne fatální. A pak jsem prostě věděla - je to špatný.
Knížku Vám doporučím pokud s Kingem začínáte. Já sama jsem také ještě takový začátečník v jeho dílech, takže jsme na stejné vlně :D. Ale fakt to mělo tu atmosféru. Sice na začátku mezi lidmi v šalině nebyla tak uchopitelná, ale jak jsem pak dočítala doma, opravdu jsem se bála. Konec jsem možná tak trochu čekala, ale byl podle mě docela dobře napsány. Měla jsem z něj husinu a epilog vše krásně zakončil.

Komentáře (0)