Dunbridge academy: Kdekoliv

recenze

Když jsem viděla obálku a název knihy, hned mě napadlo, že toto bude jen nějaká lehká prvoplánová romantika a že mě to nebude moc bavit, jelikož jsem se na to v tu dobu zrovna necítila. Ale mýlila jsem se. Protože když jsem otevřela knížku a uviděla ten playlist, začalo mě to hodně zajímat. Jakože Fine line od Harryho Stylese a Right where you left me od Taylor Swift?
Velká část příběhu se, překvapivě, odehrává na internátní škole adakemii Dunbridge. Tam jen na roční pobyt z Německa přijíždí Emma. Na akademii chodili i její rodiče a hlavní motivací pro ni je zjistit něco o jejím otci, který ji i mámu opustil před několika lety. V den odletu zaspí a málem nestihne letadlo. Stejný problém potká i Henryho, který na tutéž školu chodí už sedmým rokem a prostředí internátu se stalo jeho druhým domovem. Právě ti dva se setkají, když do sebe ve spěchu na letišti vrazí. A..je nám to jasné. Všem je nám to jasné, ne? Jenže je tady problém. Emma je ve škole jen na rok, Henry má přítelkyni a ani jeden si nechce zlomit srdce. A Emma se jen snaží najít svého tátu.
Do prostředí internátní školy jsem se hned zamilovala. Autorka vše popisovala tak, že jsem si připadala, že kráčím stejnými chodbami a do třídy přebíhám přes stejný dvorek jako postavy. Ani jsem se nemusela dívat na mapu, která je krásně barevná a přehledná.
V každé kapitole je pár stráněk z pohledu Henryho i Emmy. Různě se to střídá, což mi ale při čtení nevadilo. Pohledy obou přicházely tak, jak jsem potřebovala a měla jsem tak kompletní náhled na příběh.
S Emmou jsem ze začátku hodně soucítila. Chápala jsem její (po)city, když se zamilujete do někoho, do koho byste neměli a nechtěli. Měla jsem ji ráda, v knize jsem jí nepřála nic zlého a fandila jsem jí, aby byla šťastná. Přišlo mi, že jsem v ní našla nějakou kamarádku. Obdivovala jsem její lásku k pohybu a prostě mi celkově hodně přirostla k srdci.
Henry byl takový zlatíčko, který nikdy nechtěl nikomu ublížit. Vždy se snažil, aby všichni byli šťastní a na sebe myslel až pak. Když nepočítáme to, že občas porušil školní řád, byl velmi čestný a spravedlivý kluk. To jsem obdivovala na něm zase. Také jsem mu ve všem fandila a doufala, že si vše nějak vyřeší a neublíží si tím, jak byl hodný.
Hodněkrát jsem si v ději myslela, že něco tuším, ale pak se ukázalo, že jsem úplně vedle. Takže z něčeho, co jsem si myslela, že je předvídatelná romantika, se vyklubal pěkný romantický příběh s nějakou zápletkou. Moc se mi to líbilo, těch zápletek tam bylo víc a postupně se vyřešily. Ocenila jsem, že nebylo vše sluníčkové ani přehnaně depresivní. Do celé atmosféry knížky jsem zapadla, v postavách si našla kamarády a čtení jsem si užila. Na druhý díl se rozhodně chystám. Těším se, až se s postavami znovu setkám a znovu se octnu na Dunbridge academy.

Komentáře (0)