Hausfrau

recenze

Hausfrau (2016) 5 z 5

/ Blaufik

Anna je dobrá manželka....... většinou.

Američanka Anna žije se svým švýcarským manželem Brunem, a třemi dětmi na předměstí Curychu. Za celých devět let, co s manželem spolu ve Švýcarsku žijí si nezvykla na nic. Štve ji švýcarská povaha, kromě základních německých frází, které umí, se nedomluví s lidmi, nemá přátele. Z manžela se stal odtažitý bručoun, a o tchyni ani nemluvě.
Začala chodit k psychiatričce, doktorce Messerliové, a ta jí poradila, aby začala chodit na kurzy němčiny. Báječná příležitost, jak se zlepšit v jazyce a najít si přátele. Navíc, Anna neumí říkat "ne".
A tak začíná kolotoč hodin němčiny, psychoanalýz, ale hlavně sexuálních afér, které na sebe po nástupu na jazykovou školu nenechají dlouho čekat.
Nejprve se jejím milencem stane Archie, spolužák z jazykové školy, a pak i přítel jejího manžela , Karl.

" Podvádím muže, s nímž podvádím manžela, říkala si. Každý den se chovám hůř. "

Při čtení knihy jsem měla spousty pocitů. Ze začátku jsem teda moc nadšená nebyla, nějak mi neseděl styl psaní, ale postupem času jsem se pořádně začetla, a prostě jsem musela dál pokračovat a knihu jsem nerada odkládala.

Anna je podle mě jen znuděná panička, která hledá zábavu a povyražení, trochu něhy, v náručích milenců. Zároveň si člověk uvědomí, že i bohatí lidé jsou jen smrtelníci se svými potřebami, tužbami a obavami. Autorka, podle mě, skvěle vystihla myšlenkové pochody Anny, až jsem si říkala, jakoby mluvila ze své vlastní zkušenosti.

V knize je několik linek, současná, zároveň se mísí s rozhovory ze sezení s doktorkou Messerliovou, a aby toho nebylo málo, tak je popisována i minulost. Čtenář se nemusí bát, že by se v textu jakkoli ztrácel. Velká písmena, přehledné odstavce.

Já jsem byla s knihou maximálně spokojená, takže mi nezbývá nic jiného, než doporučit k přečtení.