Inferno

recenze Inferno (2017)

Inferno
Když si hraješ s ohněm,
spálíš se.



Pokud jste nečetli první díl, tak čtení této recenze Vás může ochudit o skvělý zážitek - POZOR - obsahuje spoilery k prvnímu dílu!


Inferno pokračuje přesně tam, kde Vendeta skončila - Sofie je v nemocnici, kde se pokouší dostat nejen ze svých četných zranění, ale také z otřesného zážitku, kdy bojovala v opuštěném skladišti nejen o život svůj, ale také o život své matky a hlavně Lucy.

Po propuštění z nemocnice stále trpí. Má neskutečný strach o svůj život, v noci nemůže spát a hlavou se jí honí tisíce myšlenek. Večer před spaním svírá v ruce Lucův nůž, který jí zůstal z bitvy ve skladišti. Připadá si tak alespoň trochu chráněná.

Jednoho rána, kdy jsem vstala ještě před rozbřeskem a pokusila se uklidit v pokoji, narazila jsem na šortky, které jsem na sobě měla tu noc ve skladišti. Zvedla jsem vybledlé džínové kraťasy a na postel mi vypadl Lucův nůž.
Zvedla jsem ho a přejela bříškem palce po písmenech Gianluca, 20. březen. Byl těžký, v rukojeti byl vyrytý šarlatový sokol, který jako by se chystal každou chvíli rozletět. Posadila jsem se na postel a zírala na ten nůž. Měla jsem jeho vystřelovák. Důkaz, že navzdory přání své rodiny mě pustil na svobodu - že on, ze všech lidí právě on, udělal v tu chvíli tu jedinou správnou věc.


Netrvá dlouho a Sofie se dovídá, že Falconeovi opustili dům, ve kterém žili. Najednou je všechno tak divné, Sofii chybí nejen Nico, ale také Luca, ke kterému pomalu začíná něco cítit. Přesto, že si Falconeovi sbalili kufry, tak stále hlídkují před bistrem a vehementně pátrají po Jackovi, který však nelenil a přidal se na druhou stranu, k Marinovým.

Marinovi jsou největší nepřátelé Falconeových, a tak netrvá dlouho a rozpoutá se válka, jaká tady ještě nebyla, a aby toho nebylo málo, tak se na povrch dostávají informace, které pořádně otřesou důvěrou nejen v rodině, ale také mimo ni.


Po přečtení prvního dílu jsem byla nadšená a strašně jsem se těšila, až se mi do ruky dostane pokračování, zvlášť díky tomu, jak první díl skončil. Pokračování jsem si zakoupila hned po jeho vyjití, ale neměla jsem dostatek času k tomu, abych se do knihy mohla ponořit.
Když jsem nastoupila v lednu na rehabilitace, tak jsem měla jasno, že Inferno bude jednou z knih, které mi budou přes den dělat společnost.
Opět se jednalo o čtivou pecku na kterou se nyní podíváme trochu blíže.

Obálka této knihy se nese v podobném duchu, jako první díl, tentokrát je však vyvedena do červených barev. Díky tomu působí poněkud energičtějším dojmem, stejně jako obsah, který se v ní ukrývá.

Uvnitř nás pak čeká vzkaz nakladatelství Chcicken House, po kterém následuje 45 kapitol, které jsou krátké a velice čtivé. Navíc každá kapitola má svůj název, a to podle toho, co se v ní bude odehrávat. Na konci pak nechybí autorčino poděkování.

Po přečtení Vendety jsem byla nadšená a těšila jsem se na pokračování této série. A ano! Panebože!! Autorka ve druhém díle pořádně přitvrdila a dokázala nám, jak snadné je zamilovat se do člena jedné z nejvlivnějších mafiánských rodin.

Autorka píše opravdu neskutečně čtivě a tak není problém zapojit svou představivost spolu s emocemi. Díky tomuto koktejlu se nám při čtení začíná přehrávat film, kde je v hlavních rolích spousta mafiánů, spousta zbraní a krve a v neposlední řadě také pohledný klučina, který má v sobě jakousi jiskru, díky které okouzlí nejen hlavní hrdinku, ale také veškeré čtenářky.

Při čtení této knihy vámi budou opět vířit ve velkém veškeré vaše emoce. Mafie je v nejkrvavější válce všech dob, Sofie se snaží zůstat na živu a jelikož je ve velkém nebezpečí, tak zabředává někam, kde by neměla. Do toho další a další nepřátelé, kteří usilují akorát o to, aby byla prolita další krev. V neposlední řadě také romantická linka, resp. trojúhelník, který alespoň trochu celou tuto krvavou jízdu zjemňuje.

"Valentino," oslovil ho Luca klidně. Položil svému dvojčeti ruku na rameno. Valentino se naroval, to gesto mu dodalo sílu. "Tohle ničemu nepomůže. Co se stalo, stalo se. Musíme držet při sobě, ne se obracet jeden proti druhému."
Napadlo mě, že jsem ještě nikdy neviděla Falconeova dvojčata bok po boku. Na pohled si byli tak podobní - měli stejné jasné oči a vážný výraz -, ovšem když promluvili, bylo jasné, že jsou naprosto jiní.


Sofie je dívka, které jsem fandila. Na jednu stranu je taková lehce naivní a nedospělá, ale na stranu druhou musí prokázat mnoho odvahy, když si jde tvrdě za svým, prostě se toho nebojí. A Luca? Dámy, já jsem při čtení snad zapomínala i dýchat. Autorka stvořila muže, po kterém budou šílet jak mladé slečny, tak i zralé ženy. Já toho kluka prostě miluju, krásný Ital s olivovou pletí a očima v barvě oceánu. Čestný, důvěryhodný, laskavý, více k němu netřeba dodávat.

Rozhodně se jedná o knihu, která je směsicí vzrušení, romantiky, spousty krve a horkých hlav. A také odkrytých tajemství, které vás rozhodně šokují! Já sama jsem se od knihy nedokázala odtrhnout a byla jsem velice ráda, že závěrečný díl již vlastním, a tak nemusím čekat na jeho vydání.
Víte proč? Protože Vendeta byla super, ale Inferno mě naprosto dostalo, byla jsem ho doslova plná (ano, vím, jak to zní) a měla jsem pocit, jako kdyby mi někdo podal drogu. Srdce mi bušilo, zorničky pracovaly a já jsem nebyla schopná logicky uvažovat, pouze jsem hltala příběh, který pro nás autorka přichystala.

Vím jistě, že to nebylo naposledy, co jsem tuto naprosto úžasnou sérii plnou násilí, krve, ale také romantiky, četla. A co vy? Sdílíte můj názor?

autor: Blaufik · 05. března v 19:25 · přečteno 192x

Komentáře (0)