Dlouho očekávané pokračování postapokalyptické série je konečně tady!

recenze

Devět nocí (2019) 5 z 5 / Blaufik
Devět nocí

Hrozba byla zažehnána, alespoň prozatím. Přesto se však objevují další problémy a Blok zůstal bez cenné energie, zásoby jídla se také tenčí a záchranná akce, která měla odvrátit to nejhorší nyní leží v žaludku nejednomu obyvateli.

Sera končí za trest v konzervárně a Lee se stává vedoucím nové armády, kterou musí vytrénovat k efektivnímu boji. Sera se tak s Leem díky nedostatku času nemá šanci normálně vídat a při snaze zapojit se do výcviku je odmítnuta. Z řad nejvyšších totiž došel jasný rozkaz - žádné ženy.

„Každý ví, že nevidíte věci objektivně, Sero,“ nedala se pracovnice. „Navíc trpíte Štolomským syndromem. Tak jak si dovolujete nás poučovat?“
Sera nad tou nehorázností jen zlostně zalapala po dechu. Znovu zatnula pěsti a někdo vzadu se posměšně uchechtl.
„No jo, neumí argumentovat, a tak se hned uchyluje k násilí. Nejspíš nás tady všechny zabije za to, že říkáme vlastní názory.“
„To jí přece nemůže projít, i když je dcera Radního.“
Sera nebyla schopna slova. Oni ji snad ještě veřejně zlynčují. Naštěstí se ozval signál z jídelny a rozepře byla přerušena ostrým rozkazem, aby se všichni dali do pohybu. Ukojení hladu se stalo novým cílem pracovníků a Sera měla díky tomu konečně klid. Vystála frontu k výdeji oběda a jen co popadla tác, zaplula do rohu ke stolu k několika starším dělníkům.


Situace v Citadele se také začala poměrně přiostřovat. Boj o moc je vidět v každém koutku, nikdo se ničeho neštítí a všichni jsou proti všem. Zavládá zde nekontrolovatelný chaos a to se odráží i na náladě v Bloku. Je zde totiž silné podezření, že obyvatelé mají mezi sebou tajného z Citadely.
Některým se toto podezření zdá směšné, jiní začínají pátrat na vlastní pěst...



Tento rok nově vyšlo pokračování úspěšné knihy Devět dní s názvem Devět nocí. Když jsem loni četla první díl, tak jsem se knihy trochu bála, jelikož jsem s fantasy začínala teprve nenápadně koketovat. Mé obavy však nebyly vůbec na místě, knihu a hlavní hrdiny jsem si okamžitě zamilovala a po dočtení jsem se těšila, jak si autorka poradí s pokračováním.
Myslím, že budu mluvit za spoustu čtenářů, když řeknu "konečně jsme se dočkali."

Obálka se opět velice povedla, nyní je vyvedena v modrých tónech díky zimnímu období, ve kterém se příběh odehrává. Jsem velice ráda, že se našel někdo, kdo pochopil, že knihy českých autorů mohou být krásné již na první pohled.

Pro lepší představivost celého uspořádání zde nechybí ani tolik oblíbená mapa.

Hned v úvodu knihy na nás čeká autorčino poděkování, po kterém následuje náhled do minulosti vzdálené třiadvacet let. Poté je kniha rozdělena na tři části, které zakončuje epilog. Kapitoly působí spíše kratším dojmem, a to hlavně díky autorčinu stylu vyprávění.
Na začátku každé kapitoly je malý citát, který se vztahuje k dané kapitole. Tyto citáty jsou psány tučně v kurzívě.

Myslím si, že fungování tohoto světa netřeba nějak podrobněji představovat, seznámili jsme se s ním již v předchozím díle. Ráda bych se proto věnovala čistě tomuto dílu a možná si neodpustím ani malé srovnání. Tak jdeme na věc.

Autorka začíná přesně tam, kde v minulém díle skončila. Pokud tedy nečtete obě knihy hned po sobě, tak si velice brzy osvěžíte paměť a s radostí naskočíte zpátky do rozjetého vlaku. Po malém přibrždění se opět rozjíždí a to opravdu nebezpečnou rychlostí.

Pokud byl první díl spíše takovým příjemným seznámením se nejen se světem, ve kterém se příběh odehrává, ale také s hlavními hrdiny, kdy na nás pořádná a nebezpečná akce čekala až v samotném závěru knihy, tak Devět nocí otočí o sto osmdesát stupňů.
Akce, které jsou zde popsány jsou naprosto šílené a věřte, že při nich budete zapomínat dýchat a zároveň budete mít pocit, že jste jedním z party, kteří se do záchrany Bloku pustili.

Velice věrohodně jsou zde popsány přímé boje. Na všech těch různých kopech a chvatech je krásně vidět, že autorka rozumí bojovému umění a ví o čem píše. U těchto scén jsem neměla pocit, že se je autorka snaží urychlit, nebo že jimi něco nastavuje. Byly přesně tam, kde měly být a byly opravdu vymazlené.

Celý příběh je vlastně jako na horské dráze. Spousta akce při které vám srdce bude chtít vyskočit z hrudi a budete zapomínat dýchat. Vše se před vámi bude odehrávat jako film, kde nejste pouhým divákem, ale jeho součástí. Po malém uklidnění dané situace a vašeho tepu se objeví další scéna při které vám bude jasné, že bude opět plná bojů a vypjatých scén.

A co naši hrdinové? Vztah Leeho se Serou je přesně takový jaký má být. Není zde místo na přeslazené tokání, které by se do příběhu absolutně nehodilo. Kniha totiž není postavena na vztahu Leeho se Serou, přesto je tato dějová linka příjemným zpestřením, které mě osobně velice bavilo. Jejich vztah se totiž nějakým způsobem vyvíjí a v krizových situacích občas pořádně zamíchá rozdanými kartami.

Také vedlejší postavy Jestřábích přátel zde dostaly více prostoru. Mohli jsme si tak udělat komplexnější obrázek o dlouholetém přátelství, a zároveň se pobavit nad vtípky i ironickými poznámkami, které dodaly příběhu šťávu.

Pokud stále váháte, zda se do knihy pustit, tak již neváhejte. Zuzana Strachotová napsala pokračování, které je nabité akcí, bojů zblízka i zrady. Nechybí zde ani láska, která je však nenucenou a skvěle celý příběh doplňuje.
Myslím si, že se Devět nocí může směle srovnávat se zahraniční tvorbou a já jsem velice pyšná, že i u nás existují autorky, které si čtenáře dokáží získat přesně tak, jako to udělala Zuzana.


Devět nocí Devět nocí Zuzana Strachotová

Hrozba byla zažehnána. Bezprostřední nebezpečí pominulo. Sera a Lee mohou konečně žít své životy, tak, jak si je ve vidině svobody vysnili. Jenomže tam, kde mělo zářit hrdinství, zůstalo v očích lidu selhání. Prosperita Bloku upad... více


Komentáře (0)

Přidat komentář