Němý křik

recenze

Němý křik (2016) / Blaufik
Němý křik
Ani ta nejtemnější tajemství nezůstanou
pohřbená navždy...



Pět postav se střídá u vykopání hrobu, každý zde nese svůj díl viny. Jáma pro dospělého by zabrala mnohem více času a úsilí, takto je to přeci jen jednodušší.

Po letech se Black Country ocitá v šoku, je zde nalezena zavražděná žena, ředitelka místní chlapecké školy, Teresa Wyattová. Vrah svou oběť utopil a aby zahladil stopy, tak založil požár.

Právě k tomuto případu je zavolána detektiv inspektor Kim Stoneová, která si poměrně brzy uvědomí, že tento případ bude pořádným oříškem. Policisté v podstatě nemají žádná vodítka a vrah se brzy připomene znovu.

„Tak fajn, vážení, doufám, že jste si trochu odpočinuli a rozloučili se se svými drahými.“
„Jo, v nejbližší době žádný společenský život,“ zabědoval Dawson. „Nic nového pro Stacey, ale my ostatní přece vedeme i vlastní skutečné životy.“
Kim ho ignorovala. „ZNŠ chtějí, abychom to do konce týdne vyřešili.“
Všichni věděli, co její zkratka znamená. Zcela Nesmyslní Šéfové. Poslední slovo obměňovala, záleželo na její náladě.
Dawson si povzdechl. „Co když o tom ale náš vrah neví, šéfko?“ zeptal se a zkontroloval svůj mobil.


Brzy po prvním nálezu následuje objevení dalších ostatků u bývalého dětského domova. Tento nález vrhá na celý případ jiné světlo a spousta věcí se začíná jevit poněkud podezřele. To však ale není všechno. Je zde spousta otázek týkajících se právě bývalého dětského domova, které se musí co nejdříve vyřešit. Vrah ale rozhodně nehodlá čekat.


Do Němého křiku jsem se pustila hlavně na doporučení mé kamarádky, která jej chválila až do nebes. Do té doby jsem tuto pecku poměrně úspěšně ignorovala a musím říct, že by byla velká škoda, kdyby mi tato kniha nepřišla pod ruce.

Obálka této knihy je stejně ponurá, jako samotný příběh. Vyobrazení v tmavých barvách, spolu s rozpadlou budovou a výrazným názvem knihy je rozhodně lákadlem na první pohled. Nálepka světového bestselleru není v tomto případě pouhým slibem, že se bude jednat o kvalitní detektivku.

Kniha začíná prologem, který se odehrává v roce 2004. Po něm následuje celkem 78 kapitol, které se již odehrávají v současnosti. Kapitoly jsou poměrně krátké, díky čemuž se celá kniha čte rychleji. V závěru nechybí autorčino poděkování.

Příběh se nám představí hned z několika úhlů. Hlavním vypravěčem je zde právě Kim, ale autorka se nám pokusila případ přiblížit i z perspektivy vraha a nebo oběti. Toto střídání vypravěčů doslova miluji a díky němu pak celý příběh působí plastičtěji. Čtenář má hned pocit, že je součástí toho všeho a napjatě otáčí stránku za stránkou.

Angela Marsons si vás okamžitě získá. Její hlavní hrdinka Kim Stoneová je neohrožená žena, která si jde tvrdě za svým a rozhodně se nikoho nebojí. Je to tvrdohlavá žena, která štěká příkazy na všechny strany a očekává, že tým okolo ní je začne ihned plnit.
Celý její postoj je však pouze jakási obrana před okolím. I ona má svou minulost o které nerada mluví a na kterou nerada vzpomíná a střípky nám poodhalí již v tomto díle.

I vedlejší postavy jsou barvitě vykresleny a tak nemá čtenář pocit, že jsou v knize jen do počtu. Postavy jsou opravdu věrohodné, ať už ty kladné nebo záporné, za což si u mě autorka vysloužila plusové body.

Blízký vztah mezi Kim a jejím kolegou Bryantem byl skvělý. Nejednalo se však o romantickou linku, spíše o vztah, kde mezi nimi panuje důvěra, blízkost a porozumění. Předpokládám, že se jejich vztah bude i v dalších knihách nadále rozvíjet. Rozhodně mě tato linka bavila, celý příběh krásně oživila a zároveň čtenáři ukázala, že Kim není pouze bezcitnou ženou, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Spousta zvratů, které zde jsou vás doslova donutí zhltnout celou knihu jako malinu. Rozhodně nemusíte mít obavy, že byste se nudili, protože na nudu opravdu není čas. Nejen, že policejní tým hledá vraha, který se poprvé předvedl u vraždy ředitelky chlapecké školy. Celý tým musí vypátrat člověka, který stojí za vraždami z minulosti, což se jeví jako nelehký úkol.

Myslím si, že si Kim Stoneovou jednoduše zamilujete. Autorka se po této knize zařadila mezi mé oblíbené spisovatele, tak doufám, že další díly nebudou mít sestupnou tendenci, protože to by byla opravdu škoda.
Já jsem si Němý křik opravdu užila, a co vy?

Komentáře (0)

kniha Němý křik recenze