Harry Potter hledá prokleté dítě

recenze

Albus Severus Potter nastupuje do Bradavic – a nic nejde podle plánu. Moudrý klobouk ho zařadí do Zmijozelu, s ostatními studenty nevychází, kouzla mu taky moc nejdou a jeho jediným kamarádem se stane Scorpius Malfoy. Navzdory tomu, že jejich otcové byli školní rivalové. A navzdory tomu, že se o Scorpiusovi šeptají děsivé věci – že prý by mohl být prokletým dítětem. Potomkem samotného Voldemorta.

Albus má všeho plné zuby – posměchu, Bradavic, svého otce i jména Potter. Takže když se dozví, že se našel jeden funkční obraceč času, rozhodne se vzít věci do vlastních rukou a zachránit život Cedriku Diggorimu, kterého Voldemort zabil během Turnaje tří kouzelnických škol. Tak se Albus se Scorpiusem vydávají na dobrodružnou a nebezpečnou cestu do minulosti. Jenže nemají tušení, co jejich lehkovážné zacházení s časem může způsobit. Že navždy mohou přepsat dějiny kouzelnické Británie, a to ne zrovna k lepšímu. Nebo že mohou sami sebe vymazat z historie…

Po dalším dílu Harryho Pottera jsem netoužila a ani jsem si nemyslela, že by mohl vyjít. Když už ale byl na trhu, tak jsem si ho přečetla – a byla jsem překvapená, jak moc jsem si ho užila. Místy jsem se doslova tetelila blahem. Třeba při rozhovoru Harryho s portrétem Brumbála (tohle byla skutečná katarze) nebo při náznaku, že Scorpius se zamiloval do Rose Weasleyové. A vůbec, i přátelství mezi Albusem a Scorpiusem bylo skvělé, ti dva se hledali, až se našli.

Přestože Harryho Pottera a prokleté dítě nenapsala sama J. K. Rowlingová, ale Jack Thorne, podařilo se mu dobře vybalancovat míru fantasy prvků, tajemství, dobrodružství, napětí, humoru a náznaku (ale opravdu jen náznaku) romantiky, čímž se stylu J. K. Rowlingové dost přiblížil. Přesto Harry Potter asi neuspokojí milovníky původní sedmidílné série. Spíš uspokojí ty, kteří mají rádi fanfiction. Protože cestování časem umožnilo autorům pohrát si s tím „co by kdyby“. Pokud jste někdy chtěli vědět, jak by vypadal svět, v němž vyhrál Voldemort, co by se muselo stát, aby se Ron s Hermionou nevzali nebo aby Severus Snape přežil, tak tady se to dozvíte.

Nějaké mouchy by se tu ale našly – a není jich úplně málo. Problém je už v samotné formě díla – jedná se pouze o pracovní scénář ke stejnojmenné divadelní hře. Takže tvůrci neměli prostor proto, aby příběh vykreslili do hloubky a pořádně ho učesali. Nápad cestovat do minulosti je trochu vycucaný z prstu, záležitost s potomkem Voldemorta nepůsobí věrohodně (a já si pořád nejsem jistá, že by to časově vyšlo) a celé to velké finále taky nebylo zrovna uvěřitelné. Navíc asi nebudu sama, koho občas napadne, že některé věci odporují logice a pravidlům, jak je známe z původních sedmi dílů. (Ale nejsem žádný odborník na Harryho Pottera, takže do toho nebudu víc šťourat.)

Harry Potter a prokleté dítě potvrzuje přísloví, že „dvakrát do stejné řeky nevstoupíš“. Harry Potter a prokleté dítě není ten Harry Potter, kterého jsme si před lety zamilovali a tolik let s ním žili. Je jiný. A není špatný. Vlastně je dobrý. Jen dost odlišný, což nebude každému po chuti.

Komentáře (0)