Gillian Flynnová nezklamala ani potřetí

recenze

Ostré předměty se mi líbily, Zmizelá mě nadchla ještě víc, a tak jsem logicky vyhlížel nový román Gillian Flynnové už někdy od září. Temné kouty jsem si předobjednal hned, jak to bylo možné, a když přišly, nedočkavostí jsem balíček pošťákovi málem vyrval z rukou.

Gillian Flynnová totiž patří k nejlepším současným spisovatelkám. Umí dokonale popsat děj, perfektně vykreslit charaktery, z nichž žádný není vyloženě dobrý ani zlý, a navíc si pohrává se čtenářem jako kočka s myší, takže ho na konci vždycky něčím překvapí.

Kniha mě dostala už na prvních stránkách, kdy nezačíná nějakým prologem či zdlouhavým úvodem – do děje nás místo toho vtahuje brutální dětská říkanka o jednom hrůzném činu…

V roce 1982 Ben Day sekyrou zavraždil dvě své sestry a brokovnicí zastřelil matku. Následné vyšetřování zjistilo, že se dospívající chlapec zapletl se satanistickým spolkem a vyvraždění rodiny měl být přijímací rituál. Ten se však nezdařil, neboť děsivý masakr přežila Benova nejmladší sestra Libby.

Teď, o čtvrt století později, je Libby líná mladá žena zvyklá na to, že se o ni někdo postará. Jenže její příběh lidi už tolik nezajímá a peníze se jí ztenčují. Aby nemusela žádat o sociální dávky, rozhodne se svůj příběh nějak zpeněžit. Kontaktuje ji totiž Lyle Wirth z obskurního spolku fanoušků záhadných vražd.

A Libby díky němu začne zpochybňovat to, co se oné mrazivé noci vlastně stalo…

Nikdy se myšlenkami na tu noc nemohu zaobírat příliš dlouho. Dala jsem jim vlastní název, jako by byly obzvlášť nebezpečnou oblastí: „temný kout.“

Libby však do temných koutů bude muset zavítat, aby našla odpověď na své otázky.

Dál to nebudu příliš rozvádět, abych vás nepřipravil o zážitek ze čtení. Řeknu jenom, že Gillian Flynnová mě jakožto čtenáře opět dokázala závěrem překvapit. Celé je to napsané tak syrově až naturalisticky, že mě zajímalo, jak a proč k té děsivé vraždě před mnoha lety došlo. A samozřejmě kdo byl vrah.

Komentáře (0)