Farma, na které místo odpočinku čeká ŠÍLENSTVÍ

recenze

Farma (2016) 5 z 5

/ Babouš

Říká se, že v hlubokých skandinávských lesích dodnes přežívají trollové. Mají bílou kůži, protože málokdy vylezou na sluneční paprsky, a většinou svět pozorují jediným vypouleným černým okem. Spatří-li zbloudilou duši, začnou ji pronásledovat a nepřestanou, dokud nebohá oběť neskončí v jejich útrobách.

Tilde, dnes už matka třicetiletého syna Daniela, pochází ze Švédska, ale na důchod se s manželem Chrisem rozhodnou z Británie, kde žili přes 40 let, odstěhovat právě do její rodné země. No, rozhodnou… Vhodnější by bylo napsat, že je k tomu donutí okolnosti, ale nechci moc prozrazovat.

Tilde si dodnes vzpomíná, že když byla malá, trollové v ledovém jezeře utopili její nejlepší kamarádku Freju. Na pohádky už dávno nevěří, ale když se na malebnou farmu ve švédské krajině vrací, spolu s ní se znovu objeví i tyto bolestné vzpomínky z dětství. A pak je tady ještě něco: farma její obyvatele mění.

Dějí se zde divné věci. Tom Rob Smith je zkušený vypravěč, který hutnou atmosféru dokáže navnadit jedinou větou – třeba tou o trollech. Nebo tou o košíku plném hub, který někdo zamění za košík plný listí. V podání jakéhokoliv jiného spisovatele by to byla jenom neškodná lotrovina, tady to je jako vážný incident, který utvrdí okolí v domnění, že se Tilda zbláznila.

TIldin manžel se proti ní začne spolčovat s místním boháčem Hakanem. Místní ženy Tilde mezi sebe nepřijmou. Kdosi jim zničí studnu. Jakou to má spojitost s Hakanovou adoptovanou dcerou? A nepředstavuje si to Tilde jenom? To totiž říká její manžel Chris: že Tilde pomalu přichází o rozum.

Tohle dilema, zda má čtenář věřit matce, nebo otci hlavního hrdiny, je brilantní způsob, jak chytit a udržet pozornost. Navíc švédské pohádky, kontrast lidí z města a z vesnice, Britů a Švédů… Je tam tolik motivů, které prostě nedovolí knihu odložit.

Dovolím si říct, že Farma je nejlepší kniha, kterou jsem od Toma Roba Smithe četl. Tisíckrát čtivější než Dítě číslo 44 (které i tak bylo dost dobré). Doporučuji všemi deseti a mrzí mě, že Tom Rob Smith nepatří zrovna mezi nejplodnější spisovatele, protože teď po dočtení jaksi nevím, co si počít se svým životem. Asi si znovu přečtu Dítě číslo 44 a zbylé dvě knihy z trilogie o Lvu Děmidovovi…

Jestli znáte podobně chytlavé thrillery, tipy sem, prosím! ;)