Fantasy s příměsí slovanské mytologie.

recenze

Dcera zimy (2021) / Podlavicí
Fantasy s příměsí slovanské mytologie.
Abych řekla pravdu, zprvu mě obal Dcery zimy nijak zvlášť nezajímal, tudíž mě ani nenapadlo ho nějak detailně zkoumat. Ovšem nyní po dočtení si vlastně uvědomuji, že je to jeden z nejlepších obalů na knize, jelikož naprosto skvěle vystihuje děj, či alespoň podstatné momenty příběhu.

„Většina mužů také zapomněla, že tady žiju taky já. Jestliže ty jsi záře, já jsem noc.“

Příběh pojednává o dvou sestrách – Moraně a Vesně, které jsou naprosto odlišné. Morana má dlouhé, černé vlasy, nosí černé hábity a všichni ji znají pod různými jmény, jako například Smrtka. Je velmi tvrdá, silná, a kdyby to za mě teď psala její sestra Vesna, prý často smrdí rybinou. Vesna je na rozdíl od Morany dlouhovlasá blondýnka, jež si do vlasů zaplétá květiny všech druhů. Nosí dlouhé vyšívané šaty a neustále si zpívá, čímž Moranu provokuje. Je velmi oblíbená u mužů.

Sestry byly uvězněny černou magií ve světě živých, a to navždy. To znamená, že pokud zemřou, narodí se znovu. Vesna dokonce umírá vždy v první den svých sedmnáctých narozenin. Je vám tedy jasné, že se magii snaží prolomit, jelikož chtějí alespoň jednou zažít normální život smrtelníka, protože rozhodně není zábava přežívat několik staletí. A jak už to tak bývá, není to vůbec jednoduché, musí bojovat s démony z podsvětí a nejen proti těm. A jen tak mezi námi – jejich prokletí je dovedlo až do roku 2021.

„Ty nejsi smrt. Já nejsem život. Jsme jen dvě vystrašená sedmnáctiletá děvčata, která se snažila přežít, a selhala.“

Bohužel jsem se nedokázala ztotožnit s žádnou postavou, žádná se ani nestala mým oblíbencem. Každá z nich mě jakýmsi způsobem dokázala naštvat. Zkrátka jsem si během čtení nevytvořila vztah k nikomu z příběhu O Vesně a Moreně. Napadlo mě, že je to možná tím, jak autorka skvěle vystihuje negativní stránky postav, tudíž jsem si je tolik neidealizovala a žádná si nezískala mé sympatie.

Dcera zimy byla sice velmi zajímavá, ale znovu bych po ní už nejspíše nesáhla. Zaujala mě slovanská mytologie, dokonce jsem googlila a zaskočilo mě, že Morana s Vesnou jsou „skutečné“ slovanské bohyně. Některé pověsti vykládají Moranu jako dceru Baby Jagy, někdy se dokonce píše, že ona sama Baba Jaga je. Věřím, že autorka měla s hledáním zdrojů spoustu práce, přestože hodně z toho si autorka sama domyslela.

Co mi ale nesedlo, bylo uspořádání textu, zkrátka jsem se v něm ztrácela.

„Lidé už na staré bohy a bohyně nevěří a ani se jich nebojí. Dnes se lidé bojí pokuty za parkování a nezaplaceného účtu za telefon.“

Dceru zimy doporučuji fanouškům fantasy a zároveň těm, kterým nevadí se v průběhu čtení pozastavit a udělat si v ději pořádek, než se do příběhu zamotají úplně. Takže máte-li rádi příběhy ve více časových rovinách okořeněným slovanskou mytologií, pusťte se do ní.

Děkujeme společnosti Albatros Media a.s. za poskytnutí recenzního výtisku.

Komentáře (0)

kniha Dcera zimy recenze