Erika Fosterová pátrá v (T)temných hlubinách

recenze

Erika Fosterová se českému čtenáři představuje v krátké době již potřetí a několikrát se v zápalu boje neopomine zmínit, že „tento případ je zatím nejtěžší“. Nechme se překvapit – vzhledem k čtenářskému zájmu (mohutně podporovanému reklamou) budou v dohledné době v češtině dostupné jistě i další dvě dosud napsané knihy s touto hrdinkou.
Bryndzova detektivní prvotina (Dívka v ledu, čes.vyd. 2016) své ambice celkem naplnila – slovenské kořeny zarputilé vyšetřovatelky jsou poměrně lákavým detailem, tragická ztráta, na níž nese vinu, sice až tak originální z hlediska tohoto žánru není, ale pracovat se s tím dá celkem dobře. Profesní překážky, nepochopení a vlastně až šikana, kterým musí Erika díl od dílu čelit, děj protahují a dramatizují, ale možná by už napříště mohl autor tyto motivy trochu upozadit.
Po úspěšném zpacifikování viníka v Nočním lovu (čes. vyd. 2017) opouští Erika oddělení vražd a působí v útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. V zatopeném lomu na okraji Londýna se při prohledávání najdou nejenom drogy, ale i kostra malého dítěte. Její totožnost je brzy odhalena – po šestadvaceti letech je nalezena tehdy sedmiletá Jessica Collinsová. Dívka, která se jednoho srpnového odpoledne ztratila v nóbl čtvrti britského hlavního města. Vyšetřování tehdy vedla Amanda Bakerová a neúspěch poznamenal její další profesní i soukromý život. Případu se nyní ujímá šéfinspektor Fosterová a na scénu se vracejí i její nejbližší spolupracovníci z vražd – detektivové Mossová a Peterson a bývalý přímý nadřízený Marsch. Rozbíhá se vyšetřování a do centra pozornosti se dostávají osoby podezřelé již tehdy v roce 1990, ale i ty, které v minulosti unikly pozornosti. Je třeba prověřit podezřelá úmrtí – ta dávná i ta, ke kterým dojde v souvislosti s otevřením případu. Do jaké míry byla prověřena celá rodiny zmizelé holčičky, lze věřit spořádané fasádě bohaté předměstské komunity? Jaké byly vztahy uvnitř rodiny tehdy, kdo a co má svůj podíl na rozpadu rodiny po záhadném zmizení její členky?
Budiž autorovi ke cti, že tentokráte už nenechává Eriku stále se utápět v depresích ohledně (ne)zaviněné smrti manžela. Její soukromý život je stále propojen s vyšetřováním, a tudíž i příjezd její slovenské sestry Lenky s třemi malými dětmi má v příběhu své opodstatnění. Než se dozvíme, k čemu tehdy v minulosti došlo, absolvujeme několik Bryndzových dějových klišé. Vedle zmiňovaných pracovních klád přes cesty, které Erice hází kdekdo, je to i pokus zneškodnit ji v jejím bytě. Pocit jistého déjà vu zažívá čtenář i při opakovaném setkávání s jakýmsi „mužem v zákulisí“, který telefonicky předává instrukce. Několikatýdenní pátrání probíhá v Londýně a v jeho okolí a tady jsem zaznamenala výrazný posun oproti dřívější Eričiným případům. Kulisy jsou tentokráte využívány mnohem lépe – rušné velkoměsto, jeho „posh“ lokality i ten úvodní Hayeský lom jsou vykresleny plastičtěji. V aktérech příběhu jsem se orientovala bez problémů – jejich množství není přehnané, dějové linie jednotlivých postav jsou načrtnuty přehledně a propojeny jsou více méně logicky. Ještě něco stojí za zmínku – morbidních (a dle mého názoru samoúčelných detailů), kterými Bryndza hýřil především v Nočním lovu, zůstane nyní čtenář ušetřen. Ano, i bez potoků krve lze napsat více než slušnou detektivku. A tou tento příběh o temných hlubinách (vodních i těch v myslích) dle mého názoru je.

Komentáře (0)